Staré a nové mapy z území České republiky

Klaudyánova mapa Čech - kopie

Klaudyánova mapa Čech - kopie

Výstava ze sbírek Ústředního archivu zeměměřictví a katastru Zeměměřického úřadu v Praze (Varšava 2013).

 

Screen Shot 2014-08-18 at 12.11.30

1 KLAUDYÁNOVA MAPA ČECH

Nejstarší známá mapa Čech (s Kladskem) z roku 1518.
Autor Mikuláš Klaudyán.
Orientace jižní. Přibližné měřítko 1 : 685 000. Dřevořez.
Vydáno v Norimberku. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích.
Vlastníkem je Biskupství litoměřické. Pravděpodobně unikát.

Klaudyánova mapa Čech

Klaudyánova mapa Čech

Mapu vytvořil Mikuláš Klaudyán, lékař a knihtiskař z Mladé Boleslavi v Čechách. Horní část celého tisku je věnovaná společenským poměrům v Čechách, dolní část tisku je vlastní mapa. Zcela nahoře je obraz panovníka na trůně. Je to český a uherský král Ludvík Jagellonský (1506 – 1526). Po stranách jsou znaky zemí, které ovládal nebo nárokoval. Níže jsou texty vedoucí k mravnému životu a znaky významných osob české společnosti. Vůz tažený na dvě strany představuje nábožensky rozdělené Čechy, kresba přepadaného kupeckého vozu poukazuje na špatné bezpečnostní poměry v zemi.

Vlastní mapa je orientovaná k jihu. Zobrazuje Čechy a Kladsko. Obsah tvoří sídla, vodstvo, porosty, cesty a názvosloví. Sídla jsou rozdělena na města, hrady, zámky a kláštery. Města pak na královská a poddanská, katolická a nekatolická. Celkem 280. Mapa tak není jen obecně zeměpisná, ale vlastně i tematická.

Názvosloví je téměř výhradně české. Popsána jsou sídla, některé vodní toky a pohoří Krkonoše. Pohraniční hory jsou vyjádřeny mohutnými listnatými lesy. Cesty jsou vyznačeny mílovými tečkami, které uvádějí počet mil mezi jednotlivými sídly. Pro lepší přehlednost byly spojeny linií.

Mapa je nejvzácnější českou kartografickou památkou.

 

2 KLAUDYÁNOVA MAPA ČECH – kopie

Mapa Čech (s Kladskem). Nedatováno (16. století).
Vydal Sebastian Münster.
Orientace jižní. Přibližné měřítko 1 : 1 080 000. Dřevořez.
Vydáno v Basileji. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-58.

Behmer künigreich mit bergen vnd waelden gerings vmb beschlossen

Behmer künigreich mit bergen vnd waelden gerings vmb beschlossen

Mapu Čech s názvem Behmer künigreich mit bergen vnd waelden gerings vmb beschlossen, vyhotovenou podle norimberského výtisku Klaudyánovy mapy, opakovaně zařadil do svých popisů cizích zemí Sebastian Münster (1488/1489 ? – 1552) z Basileje. Je zmenšena asi na 3/5 původní velikosti a proto byla část jejího obsahu vynechána. Takřka zcela cesty. Navíc však byla doplněna mapová legenda s vysvětlením použitých mapových znaků, poměrové měřítko, světové strany v latinském jazyce a v některých případech německé názvy sídel. Pohraniční pohoří byla namísto mohutného hvozdu naznačena kresbou nepřiměřeně strmých vrcholů nasvícených od východu, lesní porosty nalezneme v mapě ve výrazně omezeném množství.

I takovýto mapový obraz byl příspěvkem k poznání Čech a Kladska.

 

3 KLAUDYÁNOVA MAPA ČECH – kopie

Mapa Čech (s Kladskem) z počátku 19. století.
Kreslil Franz Jacob Heinrich Kreibich.
Orientace jižní, zmenšeno. Mědirytina.
Vydáno pravděpodobně v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-121.

Klaudyánova mapa Čech - kopie

Klaudyánova mapa Čech – kopie

Rokem 1816 je datováno nové vydání knihy Kronika církevní od kněze a spisovatele Bohuslava Bílejovského (1480? – 1555). Obsahovala mapovou přílohu, kterou podle norimberského výtisku Klaudyánovy mapy Čech a Kladska z roku 1518 připravil významný kartograf a rovněž kněz Franz Jacob Heinrich Kreibich (1759 – 1833). Pomocí propíchání původní mapu vykopíroval, rukopisná kopie byla přenesena do mědirytiny a černobíle vytištěna. Podle přání uživatele pak byla případně samostatně různě vybarvována. Viz naše ukázka.

Původní Klaudyánova mapa byla jistě již v té době chápána nejenom jako zdroj informací, ale i jako vzácná kartografická památka, neboť níže jmenovaný duchovní vyhotovil ještě další rukopisnou kopii jak celého tisku Klaudyánovy mapy, tak i jen její mapové části. A v odborné literatuře jsou zmiňovány další. I tyto pozdní kopie z 19. století jsou velmi ceněny. Ne o všech víme, kde jsou dnes uloženy.

 

4 CRIGINGEROVA MAPA ČECH

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1568.
Autor Johann Criginger.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 683 500. Mědirytina.
Vydáno pravděpodobně v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen ve Veřejné studijní knihovně v Salcburgu a další dříve uváděn v knihovně Strahovského kláštera v Praze.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/24.

Crigingerova mapa Čech

Crigingerova mapa Čech

Autorem druhé nejstarší původní mapy Čech (s Kladskem) z roku 1568 byl saský kněz Johann Criginger (1521 – 1571). Mapa má oválný tvar, v rozích jsou štítonoši se znaky historických českých zemí Čech, Dolní a Horní Lužice, Moravy a Slezska. Název mapy v latinském jazyce zní BOHEMIAE REGNI NOVA CHOROGRAPHICA DESCRIPTI(O). Mapa obsahuje sídla, na území Čech celkem 292, vodstvo, porosty, reliéf a názvosloví. Výškové poměry jsou vyjádřeny kopečkovou metodou, podrobněji pohoří Krušné hory a Šumava. Ta je vykreslena jako hustě porostlá lesy. Mapa nevznikla přímo v terénu, byla vytvořena doma u stolu a tak se nelze divit, že v ní chybí například jihočeský levobřežní přítok Vltavy řeka Otava. Byť byla obecně známá s přívlastkem zlatonosná, neboť se zde rýžovalo zlato. Naopak nese nejstarší známý záznam české národní hory Říp pod názvem Georgnberg (podle rotundy sv. Jiří na vrcholu) opředené pověstí o příchodu praotce Čecha (bratra Lecha).

Představený výtisk nese u horního kraje medailon s vlepeným portrétem. Je to římsko-německý císařa český král Rudolf II. (1552 – 1612). Protože byl panovníkem až od roku 1576, znamená to, že reprodukovaný výtisk je buď původní z roku 1568 a portrét byl na něj vlepen dodatečně nebo je to mladší vydání.

Výtisk je velmi vzácný, v této celistvosti se nedochoval, je to rekonstrukce ze 2 zachovaných částí. U jedné z nich však dnes není jistota o místě jejího současného uložení.

 

5 CRIGINGEROVA MAPA ČECH – kopie

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1585.
Autor Abraham Ortelius.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 780 000. Mědirytina.
Vydáno v Antverpách. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-069.

Crigingerova mapa Čech - kopie

Crigingerova mapa Čech – kopie

Mapa Johanna Crigingera, byť nebyla bez chyb, se stala předlohou pro řadu cizích vydavatelů. Toto je dobová kopie z dílny mimořádně významného vlámského kartografa, obchodníka mapami a nakladatele Abrahama Ortelia (1527 – 1598) z roku 1585. Ve velmi jakostní rytině a s dobře čitelným popisem ji zařadil do svého atlasu s názvem Theatrum orbis terrarum z roku 1570. Území Čech a Kladska vymezil tečkovanou hranicí, místy však chybně. Základní obsah mapy je stejný. Opět zakreslil sídla, vodstvo, porosty, reliéf a názvosloví. Mapa je ohraničena rámem mapy se zeměpisnými souřadnicemi. Abraham Ortelius vložil do mapy k některým sídlům navíc i několik doplňujících textů. Chyby předlohy však neodstranil, řeka Otava není ani zde, navíc nebyla zakreslena ani řeka Metuje a řeka Ploučnice. Přesto to byla právě tato mapa, která pomáhala šířit znalosti o této části Evropy. Zdobnost mapy je o něco menší, z heraldických symbolů je zastoupen již jen český královský lev.

 

6 ARETINOVA MAPA ČECH

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1619.
Autor Pavel Aretin z Ehrenfeldu.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 504 000. Mědirytina.
Vydáno pravděpodobně v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/24.

Aretinova mapa Čech

Aretinova mapa Čech

Tato mapa je spojena se jménem Pavla Aretina z Ehrenfeldu (? – ?). Zvolené větší měřítko mapy s příznačným velkým nadpisem REGNI BOHEMIAE NOVA ET EXACTA DESCRIPTIO dovolilo zobrazit na teritoriu Čech a Kladska a v přilehlém okolí mnohem více skutečností než nabízely předchozí mapy Klaudyánova a Crigingerova a tak, jen co se sídel týče, jich vykazuje již 1157, vlastně čtyřnásobek. Mapa obsahuje rám se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, vodstvo, porosty, reliéf, zemské hranice a popisy. Mimo hranice zemské zde poprvé vidíme i hranice jednotlivých českých krajů. Zakresleny jsou i některé cesty. Dále doly zlaté, stříbrné, cínové a železné rudy, lázně a sklárny. Mapa je vybavena legendou, sídla jsou rozdělena do

10 druhů. Samozřejmostí je poměrové měřítko. Popisy čteme v jazyce českém, latinském a německém. Vlevo nahoře zdobí mapu císařský dvojhlavý orel držící v pařátech meč a žezlo, vpravo nahoře český korunovaný dvouocasý lev ve skoku. Po stranách mapy je ve 2 sloupcích nad sebou vlevo 6 mužských a vpravo 6 ženských postav tehdejší české společnosti v dobových oděvech panovníkem nahoře počínaje a sedlákem konče. Totéž nalezneme i vpravo u jejich ženských protějšků.

Mapu známe ve 4 vydáních z let 1619, 1632, 1665 a poslední vydání není datováno. Všechna se částečně liší. Tato reprodukce předkládá stav vydání z roku 1665.

 

7 ARETINOVA MAPA ČECH – kopie

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1620.
Autor Johannes Janssonius.
Orientace severní. Mědirytina.
Vydáno v Amsterdamu. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-086.

Aretinova mapa Čech - kopie

Aretinova mapa Čech – kopie

Mapu, která je spojována se jménem Pavla Aretina z Ehrenfeldu, využili jako předlohu k tvorbě svých vlastních map Čech s Kladskem další vydavatelé map. K nim patřil i významný vydavatel map a atlasů Johannes Janssonius (1588 – 1664). Na této mapě s jeho jménem se vlevo dole pod názvem BOHEMIA IN SUAS PARTES GEOGRAPHICÉ DISTINCTA dočteme, že ji ryl (zdařile) Petrus Kaerius (1571 – 1646) a před tím nakreslil Egidius Sadeler (1570 – 1629). Menší měřítko mapy přineslo i její menší rozměr, ve výsledku pak částečnou redukci jinak přibližně shodného obsahu (viz mapová legenda) a výzdoby. I zde vidíme po stranách zástupce tehdejší společnosti, ale již jen v počtu 4 a 4. Naopak novým zdobným a informačním prvkem jsou pohledy na vybraná česká města při horním okraji mapy. Zleva to jsou hlavní město království Praha, následují Cheb, Čáslav, Chomutov, Louny a Slaný.

 

8 ARETINOVA MAPA ČECH – kopie

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1626.
Autor John Speed.
Orientace severní. Mědirytina.
Vydáno v Londýně. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-079.

Aretinova mapa Čech - kopie

Aretinova mapa Čech – kopie

Tato zmenšená kopie s prostým názvem BOHEMIA Newly described by…, kterou vytvořil a veřejnosti předložil významný anglický kartograf John Speed (1552 – 1629), se jen velmi málo liší jak od popisované mapy spojené se jménem Pavla Aretina z Ehrenfeldu, tak od mapy předchozí z roku 1620. Na první pohled vidíme částečné rozdíly jen v okrajové výzdobě. Postavy po stranách se střídají a jejich počet je navýšen na 5 a 5. Větší je i počet zobrazených měst při horním okraji mapy, kde jich je 7. Uprostřed je široký pohled na hlavní město Prahu, kterému zleva předchází pohled na Pražský hrad. Kromě nich vidíme opět od levé strany města Čáslav a Chomutov a na straně pravé pak města Polnou, Slaný a Louny. Část výtisku byla někdy v minulosti při dolním okraji odtržena, je zde zkrácen, ne však tolik, aby něco zcela podstatného chybělo. Obě mapy, třebaže obsahově částečně ochuzené, stále ještě poskytovaly dostatek informací o zobrazeném prostoru Čech, Kladska a přilehlých území.

 

9 VOGTOVA MAPA ČECH

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1712.
Autor Mauritius Vogt.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 400 000. Mědirytina.
Vydáno v Norimberku. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/24.

Vogtova mapa Čech

Vogtova mapa Čech

Vznikla jako příloha k samostatnému pojednání o Čechách nazvaném Das jetzt-lebende Königreich Böhmen… . Knihu sepsal a mapu vytvořil cisterciácký mnich Johann Georg Vogt (1669 – 1730), řádovým jménem Mořic (Mauritius). Mapa je velmi obsažná, je zde zaznačeno celkem 3110 lokalit. Nalezneme v ní nejen města a vesnice, ale třeba i o samotě stojící kostely a kaple a pojmenované mlýny. Velmi podrobně je zachycena říční síť, poprvé vidíme pražský meandr a také stojaté vody. Zakreslené rybníky jsou však ve své ploše značně zveličeny. Hustě je podána i silniční síť, nechybí správní členění země na kraje, mezi nimiž je i Kladsko. Vysvětlení použitých mapových znaků předkládá mapová legenda vpravo nahoře. Mapa je bohatě vyzdobena, pozornost zaslouží jak personifikace českých řek v levém dolním rohu, tak náznak bohatství země na opačné straně mapového tisku. Samostatně volně, nikoli na štítě, stojí korunovaný český lev, neheraldicky otočený na nepatřičnou stranu. Z jejího velmi dlouhého názvu vypsaného v latinském jazyce uvádíme alespoň počátek, to je NOVA TOTIUS REGNI BOHEMIAE TABULA… .

V době vydání mapy probíhaly přípravy na další podrobné mapování Čech a tak tato mapa již nebyla kopírována a neznáme žádné její odvozeniny. Byla poslední původní mapou tohoto územního celku, která vznikla v důsledku snažení jednotlivce v jeho soukromém zájmu.

 

10 HELWIGOVA MAPA SLEZSKA

Mapa Slezska z roku 1642.
Autor Martin Helwig.
Orientace jižní. Přibližné měřítko 1 : 550 000. Dřevořez.
Vydáno ve Vratislavi. Reprodukce, původní velikost.
Originál ve vlastnictví Antikvariátu Karel Křenek.

Helwigova mapa Slezska

Helwigova mapa Slezska

První velkou samostatnou mapu Slezska vydal v roce
1561 učenec a pedagog magistr Martin Helwig (1516 – 1574) z Vratislavi.

V roce 1564 k ní připojil vysvětlující spisek s názvem Erklärung der Schlesischen Mappen… Zde se dovídáme, že mapu vyhotovil z vlastních vlasteneckých pohnutek a jako učební pomůcku, mapu, která by umožnila lépe chápat starou a novější historii Slezska, sloužila při cestách a vysílání poslů, napomohla i porozumění jiným mapám. A nakonec: … je přece k zamyšlení, když také dobytek zná svoji stáj a přístřeší, zda je rozumnému člověku ke cti, že svou vlast nezná, nebo navíc se učit znát nechce.

Po 3 letech práce byla mapa vyřezána do 12 tiskových desek. Celkem je ale čtyřlistová, na každou mapovou čtvrtku připadly 3 tiskové desky. Všechny pravděpodobně vyřezal H. Kron (? – ?) a mapu vytiskl Johan(n) Creutzig v Nise.

Přibližné měřítko mapy je 1 : 560 000. Mapa zobrazuje celé Slezsko a Kladsko, větší část Dolní a Horní Lužice, část Braniborska, Polska, Slovenska (Uher), Moravy a Čech. Obsah mapy tvoří rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, vodstvo, porosty, reliéf a popis. Sídla jsou rozdělena na města, kláštery, zámky a vesnice. Celkem je v mapě 327 sídel. Z toho je 254 měst, 17 klášterů, 29 zámků a 27 vesnic. Poloha sídel je určena příslušnými mapovými znaky obsaženými v mapové legendě, nikoliv polohou připojených schematických pohledů na ně. Martin Helwig ale sám napsal, že se jimi nelze řídit, nemají dokumentární hodnotu. Vody jsou zobrazeny pouze tekoucí a to 42 popsaných a 12 nepopsaných nebo popsaných nesprávně. Porosty představil Martin Helwig v podobě listnatých lesů, jejich umístění na mapě nelze považo- vat za jednoznačně věrohodné. Místy je v pohraničních horách vynechal. Zaznamenal také jednoho zástupce kulturních plodin pěstovaných ve Slezsku. Jako zvláštnost byla vyznačena oblast pěstování chmele u města Hlivic (Gliwice) v podobě do země zaražených vysokých kůlů, kolem nichž se ovíjí tato popínavá rostlina. Výškové poměry byly vyjádřeny stejně názorně jako porosty a to pomocí kopečkové metody. Zvláště patrná je v mapě pohraniční hora Sněžka a dále hora Sobotka čnící v Dolním Slezsku nedaleko jeho hlavního města Vratislavi. Jakkoli autor mnohé vrcholy převýšil, v některých případech se jejich obraz blíží skutečnosti. Viz například Hejšovina v Kladsku. Popisy v mapě jsou německé a latinské. Mapa vykazuje řadu zvláštností. Ve snaze poskytnout co nejnázornější učební pomůcku vykreslil Martin Helwig svou mapu jako pohledovou, navíc ji orientoval k jihu. Současné české země tak vidíme při horním okraji mapy. To proto, aby Horní Slezsko bylo na mapě nahoře a Dolní Slezsko dole a aby ústřední řeka Odra tekla shora dolů. Do mapy zanesl i pověst o duchu hor Rýbrcoulovi a tak na severních svazích Krkonoš vidíme podivného tvora s parožím a silnou holí. Je to zřejmě nejstarší grafický záznam této pověsti vůbec. Jako pedagog neopomněl zaznačit místo nejstarší slezské školy ve Smogořově a připojil k němu letopočet 966. Nepřehlédnutelnou je bohatá heraldická výzdoba v mapě. Vidíme znak Království českého a znak Království polského. Jsou to český lev a polská orlice.

Zastoupené znaky slezských knížectví a jejich hlavních měst vyjadřují územní podstatu Slezska. Mapa byla chráněna zvláštním císařským privilegiem na dobu 10 let.

Helwigova mapa Slezska se dočkala řady vydání. V současné době známe vydání z roku 1561, 1605, 1612, 1627, 1642, 1685, 1738, 1745, 1746, 1765, 1776, 1776, 1778, 1889. Celkem 14. Velmi vzácné je vydání z roku 1561. Do nedávné doby se mělo za to, že jeho jediný výtisk byl ztracen na konci II. světové války v městě Vratislavi. Ten nebyl dosud nalezen, pravděpodobně je zničen. Dnes ale známe jiný výtisk 1. vydání. Je uložen v městě Karlsruhe v Německu. Obdobně byl nečekaně zjištěn výtisk nám zcela nezná- mého vydání z roku 1612 a dnes zde můžeme představit reprodukci hledaného výtisku z roku 1642. Toto vydání je ojedinělé rubovým textem v místech jihozápadní čtvrtky. Naproti tomu postrádáme vydání z roku 1685, které by mělo být uloženo v Praze.

Mapa je zaslouženě často reprodukována, skutečná faksimile jsou však ojedinělá a původní výtisky jsou zcela výjimečné. Včetně přetisků z 19. století.

Mapa Slezska Martina Helwiga je skvostnou kartografickou památkou hodnou takřka nejvyšší pozornosti.

 

11 SCULTETOVA MAPA SLEZSKA

Mapa Slezska z roku 1636.
Autor Jonas Scultetus.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 1 000 000. Mědirytina.
Vydáno v Amsterdamu. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-050.

Scultetova mapa Slezska

Scultetova mapa Slezska

Slezsko na samostatné mapě s názvem SILESIAE DVCATVS Accurata et vera delineatio. představil další Slezan Jonas Scultetus (1603 – 1664). Zcela jistě vycházel ze starší mapy Martina Helwiga nebo použil některou z jejích odvozenin. Tento výchozí podklad doplnil vlastními poznatky. Je to zřejmé zvláště v oblasti Dolního Slezska. Nepřehlédnutelným rozdílem je orientace jeho mapy k severu. Obecně zaznamenáváme v celé ploše nárůst počtu sídel, je jich zaneseno již 567. Znovu je vykreslen rám mapy se zeměpisnými souřad- nicemi, sídla rozdělená na města, vesnice, zámky (hrady) a kláštery, vody tekoucí, porosty přirozené i kulturní, reliéf a názvosloví. Navíc vidíme zemské hranice a hranice jednotlivých slezských knížectví a významných panství, na vodních tocích nejvýznamnější přechody přes ně, dále vody stojaté, tedy rybníky a zvlášť jsou označené významné vrcholy. Viz pohraniční hora Sněžka. Tu autor klade celou do Slezska. Mapové znaky chmelnic u města Hlivic (Gliwice) jsou ale podány tak, že v případě nepoučeného uživatele mapy není vyloučena záměna za vinice, ty v tamním prostoru ale nebyly. Názvosloví mapy je převážně v německém jazyce, slovanský základ jednotlivých názvů je však jasně patrný. Jak český, lužickosrbský, tak polský. Některé popisy jsou také, jak bylo v oné době zcela obvyklé, v latinském jazyce. Kartuše s názvem mapy, věnováním a jménem autora je ozdobena postavami bůžka Pana a bohyně Démétér, je zde zastoupena lesní zvěř i domácí zvířectvo. Takto je symbolizováno přírodní i zemědělskou prací nabyté bohatství Slezska.

Nechybí zemský znak – orlice s perizoniem na štítě s vévodskou korunou. Chybně však hledí vlevo namísto vpravo.

Mapa se dočkala vícera vydání, toto je nejstarší. Byla součástí zeměpisných atlasů nizozemských kartografů a vydavatelů. Je cenným dokladem vývoje slezské kartografie.

 

12 NIGRINOVA MAPA TĚŠÍNSKA

Nejstarší známá samostatná mapa Těšínska z roku 1724. Autor Jonas Nigrini.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 153 000. Mědirytina. Vydáno v Těšíně. Reprodukce, původní velikost. Originál ve vlastnictví pana PhDr. Tomáše Wodeckého, CSc.

Nigrinova mapa Těšínska

Nigrinova mapa Těšínska

Není známo, že by mělo Těšínsko před rokem 1724 svou
vlastní mapu. Tehdy ji, jako zřejmě první samostatnou, vydal tamní pedagog Jonas Nigrini (? – 1742). Proč, co jej k tomu vedlo, nevíme. Je to mapa původní. Mapu známe ve 2 základních variantách, starší a mladší. Zde v reprodukci představíme variantu starší. Má ne příliš valný vzhled rukopisné mapy a je orientována k severu. Název je umístěn v levém dolním rohu a v latinském jazyce čteme DVCATVS IN SILESIA SVPERIORE TESCHINENSIS cum … . Text končí …publicita A.C. 1724. Mapa je ceněná nejen pro vlastní zeměpisný obsah, ale především pro připojenou malou kresbu beskydské salaše a jejího nejbližšího okolí. Tam vidíme mužské postavy, ovce v ohradě, psa a vysvětlující popisy Salasch, Koliba a Koschar. Scéna je mimořádně cenným pramenem pro etnografický výzkum.

V mapě nalezneme i 2 kartuše s chronogramy a v nich jsou opakovaně skryty roky vydání mapy. FaC, DeVs! AssIDVe Constent LotharIngICa sCeptra, ContInVata ILLIs gLorIa sIt serIe!

Et pLaCeat SVperIs PrInCeps, aC paLMa Coronae LegetVr stIrpI seCVLa perpetVa!

Mapa vykazuje rám se zeměpisnými souřadnicemi, hranice, sídla, vody tekoucí i stojaté, porosty, reliéf a popisy. Mapová legenda obsahuje 15 mapových znaků. V celé mapě je zakresleno asi 520 sídel, v hranicích Těšínska 250. Významný je zákres 50 salaší a autor vyznačil také místní polní opevnění při hrani- cích Uher. Vodstvo, porosty a reliéf jsou zobrazeny tehdy obvyklým způsobem. K popisu, jako vzdělanec, použil především latinský jazyk, nevynechal ale ani obvyklý německý jazyk. Zeměpisné názvy sídel, vod i významných vrcholů odrážejí slovanský původ, zcela zřejmý je jak český, tak polský jazyk. Tiskovou desku snad ryl sám autor. K té myšlence nás vede právě její méně vydařený vzhled.

Za svou práci sklidil nelibost vrchnosti. Přesný důvod není znám. Dosažitelné výtisky byly zabaveny, Jonas Nigrini byl pokutován, později i uvězněn. Proto jsou mapy starší varianty velmi vzácné. Vzácné jsou výtisky i mladší varianty, kterou stihl podobný osud. Její reprodukci však zde nepředstavujeme.

Jonas Nigrini, jen jako soukromá osoba, byl prvním, kdo na Těšínsko přinesl mapu vysoké obsahové úrovně, byl prvním, kdo vytvořil mapu, která v té době mohla skýtat mnohý užitek při jeho správě, rozvoji a ochraně a podnes slouží jako pramen vědeckého výzkumu v řadě vědních oborů.

 

13 FABRICIOVA MAPA MORAVY

Mapa Moravy z roku 1569.
Autor Paulus Fabricius.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 288 000. Mědirytina.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/228.

Fabriciova mapa Moravy

Fabriciova mapa Moravy

Z nejstarších známých map současných českých historických zemí vznikla tato jako poslední. Tvůrcem byl osobní lékař císaře Maxmiliána II. Paulus Fabricius (1519 – 1589), Lužičan z Lubáně (Lubań) žijící ve Vídni. Mapa vznikla v době tureckého nebezpečí. Zobrazovala nejenom celou Moravu, ale i značnou část Dolních Rakous až po řeku Dunaj a k tomu západní Slovensko. Zachyceno je i příhraničí Čech a mapa se dotkla i jižního Horního Slezska a na severovýchodě Polska. Název v latinském a německém jazyce zní MARCHIONATVS MORAVIAE a Marggrafftumb Maehrern. Obsah mapy tvoří, jako skoro vždy, rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, vodstvo, porosty, zde listnaté, pravděpodobně představující lužní lesy při řece Moravě, reliéf, zemské hranice a názvosloví. Mapa čítá celkem 532 místních názvů. Z nich je 347 na Moravě. Mapa nese heraldickou výzdobu, každé zobrazené území je zastoupeno svým znakem. A zde vidíme i královský znak Polska. Snadno zjistíme, že byl takřka věrně převzat ze starší mapy Slezska Martina Helwiga z roku 1561, až na to, že heraldická orlice hledí na opačnou stranu než by náleželo. Přesně totéž platí i pro vykreslený královský znak Čech. Jednoznačným dokladem známosti a využití zmíněné mapy Slezska je mapová legenda. Pro rozlišení sídel na města, zámky (hrady), kláštery a vesnice použil Paulus Fabricius těch samých mapových znaků jako před ním Martin Helwig. Nakonec i kresba mapy se jeho mapě blíží. Sídla jsou doplněna pohledy na ně (bez dokumentární hodnoty? jen dóm sv. Štěpána ve Vídni je dobře rozpoznatelný), má výraznou kresbu porostů a vrcholů. Protože byly autorovi odcizeny tiskové desky jeho mapy, dal vyhotovit nové, avšak měřítko mapy bylo zmenšeno na 1 : 370 000. Vyšla v roce 1575. Po smrti Paula Fabricia byly původní tiskové desky nalezeny a opět z nich bylo tištěno s datem roku 1595. Výtisky tohoto vydání však neznáme a víme o něm jen z pozdějších dobových zpráv. Mapy Paula Fabricia jsou vzácné a hledané jsou i jejich reprodukce z 20. století.

 

14 KOMENSKÉHO MAPA MORAVY

Mapa Moravy z roku 1627.
Autor Jan Amos Komenský.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 520 000. Mědirytina.
Vydáno v Amsterdamu. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/154.

Komenského mapa Moravy

Komenského mapa Moravy

Druhou samostatnou mapu Moravy vytvořil velký český pedagog a učenec Jan Amos Komenský (1592 – 1670). Byla velmi obsažná, viz mapová legenda, a mnohem přesnější než předcházející mapa Paula Fabricia. Její 1. známé vydání je jednoznačně doloženo k roku 1624. Vyhotovená tisková deska nebyla zdařilá, proto byla vyryta nová, základním vzhledem takřka shodná. Z této další tiskové desky byly v roce 1627 vyhotoveny výtisky a jeden z nich zde reprodukujeme. Jejich charakteristickým znakem jsou pohledy na 4 města při horním okraji mapy. Zprava jsou to Znojmo, Brno, Olomouc a Polná. Proč byla zobrazena první 3 je zřejmé, byla to významná hlavní města starých moravských knížecích údělů. Proč mnohem méně významná Polná, ležící při zemské hranici mezi Čechami a Moravou, není dodnes jasné. Na mapě je zakreslena tak, že město leží na Moravě, tamní hrad v Čechách, přitom ale obojí náleží do Čech. Na Moravě se nabízí mnohem důležitější města jako Jihlava, Kroměříž, Přerov, Uherské Hradiště. Tato záhada nepatřič- ného zákresu nebyla podnes vysvětlena.

Mapa byla velmi žádaná, v době třicetileté války ji používala vojska obou válčících stran. Jejího rozmnožení se chopily další kartografické dílny a tak známe četná další vydání, avšak v jiné, ne v tak výpravné podobě.

Mapa zobrazuje Moravu, samostatné Opavsko a přilehlá území, z malé části i Slezsko. Jak současné české, tak současné polské. Také část Kladska.

Mapu považujeme za skvělý výsledek moravské kartografie, z řady důvodů vyhledávaný a ceněný laickou i odbornou veřejností. Pochopitelně také velmi studovaný a často reprodukovaný.

 

15 KOMENSKÉHO MAPA MORAVY

Mapa Moravy z roku 1677.
Autor Samuel Dwoŕzak.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 520 000. Mědirytina.
Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-194.

Komenského mapa Moravy

Komenského mapa Moravy

Jen málokterá z map, které vznikly na podkladě mapy Moravy od Jana Amose Komenského (1592 – 1670), nenese jméno tohoto velkého pedagoga, myslitele a kartografa. V tomto případě se tak stalo. Mapu vyryl, ne zcela zdařile, podle starší předlohy v roce 1677 pražský rytec Samuel Dwoŕzak (? – 1689) a vyšla jako příloha knihy Mars Moravicus, kterou sepsal katolický duchovní Tomáš Jan Pešina z Čechorodu (1629 – 1680). Mapa nese vpravo dole malou kartuši. Ta je dozdobena neuměle vyvedenými postavami dávného i současného obyvatele země Markomana a Moravana. Pod názvem MORAVIAE olim Regnum nunc Marchionatus zobrazuje mapa území Moravy a samostatného opavského knížectví s přilehlým okolím. Obsah mapy je takřka obvyklý a je zřejmý jak z mapové kresby, tak i z mapové legendy. Navíc jsou zakresleny hranice moravských krajů. Názvosloví je pouze české, byť místy zkomolené. V některých případech to jsou počeštěné německé názvy. Tak například na historickém Opavsku původní název městečka v českém jazyce Bavorov, německy Bauerwitz, je zde vypsán jako Paurwicze, dnes v polském jazyce Baborów.

Sama mapa v tomto provedení není tím nejlepším obrazem Moravy, pro nás je ale zajímavá tím, že byla vytvořena uvedeným českým rytcem a na domácí české půdě. Všechna ostatní vydání byla vytvořena v cizině.

 

16 VISCHEROVA MAPA MORAVY

Mapa Moravy z roku 1692.
Autor Georg Matthaeus Vischer Tyrolský.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 188 000. Mědirytina.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-140.

Vischerova mapa Moravy

Vischerova mapa Moravy

V jednom řádku je nadepsána slovy MORAVIA MARCHIONATUS PERLUSTRATUS & DELINEATUS â G:M:VISCHER Tyrolensi Mathematico Caesareo. Velmi obsažná mapa je tištěná na papíře z celkem 12 tiskových desek. Na výsledném soulepu zobrazuje 2533 sídel a mapová legenda má 14 mapových znaků. Kromě sídel různé velikosti a druhu jsou samozřejmostí zemské hranice, vodstvo, porosty, reliéf. Nechybí rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi.

Hodnota mapy nespočívá jen v záznamu různých zeměpisných skutečností, ale i v doplňkové kresbě řady sídel. Vidíme zde malé pohledy na ně, a protože Georg Matthaeus Vischer Tyrolský (1628 – 1696), opět katolický duchovní, byl také velmi dobrý kreslíř, jsou tyto miniatury jejich obrazem a mnohdy mají značnou dokumentární hodnotu. V některých případech jsou jediným známým dokladem podoby sídla před koncem 17. století. Viz například město a zámek Hradec nad Moravicí jižně od města Opavy (obojí ve Slezsku), která jsou popsána (stejně jako ostatní sídla) v německém jazyce názvy Grätz a Troppau. Při jižním okraji mapy vidíme i velké a podrobné pohledy na historická hlavní města Moravy Olomouc a Brno pod nadpisy Die Statt Ollmütz a Die Statt Brünn.

Ne vždy známe podobu tvůrců sledovaných map. V tomto případě ano, neboť autor uvedl na mapě nejenom své jméno, a to velmi výrazně, ale nechal mapu doplnit také svým vlastním portrétem. Vidíme ho dole vlevo nad poměrovými měřítky. Tam je umístěn i kompas, jehož šipka však ukazuje neobvykle k jihu. Pravděpodobně omyl rytce, byl jim Johannes Tscherning (? – ?), a tak je pouze k dobru věci, že je předpokládaná severní orientace mapy ještě potvrzena latinskými popisy všech světových stran při okrajích mapy.

Jen několik let po jejím vydání bylo přistoupeno k novému mapování Moravy, tentokráte již v zájmu státu a tak tento výsledek práce soukromé osoby přestal být požadován a mapa se stala zbytečnou a nebyla již více šířena. Dnes můžeme na území České republiky zcela jednoznačně potvrdit existenci pouze 3 původních výtisků. Mapa je tedy velmi vzácná. Jako památka byla v roce 1895 znovu tištěna z dochovaných tiskových desek. Ty jsou však od jara roku 1945 nezvěstné. A tak za cenné považujeme nejenom původní výtisky, ale již i tyto novotisky a také ony jsou dnes hledané.

 

17 MŰLLEROVA MAPA ČECH

Mapa Čech (s Kladskem) z roku 1720.
Autor Johann Christoph Müller.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 132 000. Mědirytina.
Vydáno v Augsburgu. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (novotisk) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-137.

Mülerova mapa Čech

Mülerova mapa Čech

Je bezesporu nejzdařilejším výsledkem práce jedné osoby, byť tentokráte již ve službách státu. Teoreticky i prakticky dobře připravený císařský důstojník kapitán inženýr Johann Christoph Müller (1673 – 1721) zmapoval Čechy po jejich jednotlivých krajích a vše spojil v jeden celek, který nakonec obsahoval 12 495 pojmenovaných míst. Samozřejmě stejně podrobně zachytil vodstvo, tekoucí i stojaté, porosty přirozené a kulturní, hlavní silniční spojení a správní hranice. Reliéf sice ještě vyjádřil pomocí kopečkové metody, ale úměrně. Názvosloví je převážně německé, nalezneme zde však i názvy české. V mapě je zastoupen i jazyk latinský. Ten především v názvu mapy MAPPA GEOGRAPHICA REGNI BOHEMIAE IN DUODECIM CIRCULOS DIVISAE CUM COMITATU GLACENSI… a v mapové legendě. Mapová kresba byla přenesena na 25 měděných tiskových desek, k tomu pak připadla ještě 1 podávající toto vše na 1 mapovém listu. Při spojení všech částí v jeden celek vznikne plocha 240 x 282 cm. Byla to vůbec největší samostatná mapa Čech s Kladskem. Mohla sloužit jen jako mapa nástěnná, v případě nespojených jednotlivých listů i jako mapa příruční. Ve svých rozích nese mimořádně hodnotnou výzdobu, obzvláště zajímavý je pohled na Pražský hrad s Karlovým mostem v popředí. Ten zde vidíme dosud bez sochařské výzdoby. Tato mapa se stala vítaným a ceněným podkladem pro řadu kartografů oné doby a díky tomu známe velké množství z ní odvozených menších i malých map. Její tiskové desky se dochovaly podnes a v 1. polovině 20. století z nich byly pořízeny novotisky. Vzhledem k obtížné manipulaci s mapou tak velkých rozměrů bylo rozhodnuto ji zmenšit. Toho se ujal další císařský mapér a kartograf Johann Wolfgang Wieland (? – 1736). Zachoval stejný počet 25 mapových listů, měřítko 1 : 132 000 upravil na 1 : 231 000. Je datována rokem 1726 a její název začíná slovy MAPPA CHOROGRAPHICA novissima et completissima TOTIUS REGNI BOHEMIAE… . Přes- tože musel být její obsah redukován, stále ještě poskytovala velké množství užitečných informací.

 

18 MŰLLEROVA MAPA MORAVY

Mapa Moravy z roku 1716.
Autor Johann Christoph Müller.
Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : 180 000. Mědirytina.
Vydáno v Brně. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I-1-108.

Mülerova mapa Moravy

Mülerova mapa Moravy

V roce 1708 rozhodl rakouský císař Josef I. (1678 – 1711) o zmapování Moravy. Úkolem byl pověřen císařský důstojník kapitán inženýr Johann Christoph Müller (1673 – 1721). Práce zahájil ještě v tom samém roce a dokončil je v roce 1712. Postupně jednotlivě zmapoval všech 6 moravských krajů. Závěrečné práce a revize trvaly až do roku 1716, kdy bylo dílo svěřeno brněnskému rytci jménem Johann Christoph Leidig (? – ?). Ten rychle a přitom velmi pečlivě zhotovil celkem 4 tiskové desky a mapa byla tištěna ještě toho roku. Na mapě to však nikde uvedeno není a mapa je tedy nedatovaná. V mnoha postavami ozdobené kartuši je umístěn čtyřřádkový název TABULA GENERALIS MARCHIONATUS MORAVIAE IN SEX CIRCULOS DIVISAE…, z něhož vyplývá předmět a základní podoba mapy. Obsahuje rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, silnice, hranice zemské a krajské, vodstvo tekoucí i stojaté, porosty přírodní i kulturní, reliéf vyjádřený stále ještě kopečkovou metodou a názvosloví. To je jak v upřednostněném jazyce německém, tak někde i v českém, slovanský původ názvů je ale tak jako tak na celé mapě zřejmý, v mapě nechybí jazyk latinský. O rozsáhlosti práce svědčí skutečnost záznamu 4091 sídel na celé ploše mapy.

Po roce 1790 byla mapa tištěna znovu. Byla doplněna rejstříkem sídel a čtvercovou sítí k lepšímu vyhledávání v mapě. V hornoslezském prostoru byly dokonce činěny pokusy vyjádřit nerovnosti terénu šrafami. Co se současného polského území týče, podrobně je vykresleno slezské Hlubčicko a stejně tak tehdy moravská enkláva Ketř, majetek olomouckého biskupství. Mapa se stala podkladem pro mnoho odvozených map, které významně přispěly k poznání této historické země českého státu.

 

19 ORIGINÁLNÍ MAPA STABILNÍHO KATASTRU

Originální mapa stabilního katastru Prahy z roku 1842, listy IX a XIV. Měřítko 1:1440.
Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/4/C5752.

Originální mapa Stabilního katastru

Originální mapa Stabilního katastru

Stabilní katastr je název pro monumentální, ucelené a na svou dobu maximálně přesné a objektivní mapové dílo 1. poloviny 19. století. Byl vyhotoven postupně ve všech jednotlivých zemích tehdejší rakouské monarchie. Jeho hlavním účelem bylo poskytnout podklad pro jednoduché a spravedlivé vyměření pozemkové daně v celé monarchii. Právní základ budoucího stabilního katastru byl položen patentem císaře Františka I. dne 23. prosince 1817.

Mapovací práce spojené s jeho založením byly v českých zemích prováděny v letech 1824 – 1843. Na rozdíl od všech předcházejících pokusů o evidenci pozemkové držby bylo toto mapování založeno na přesných a promyšlených vědeckých základech. V Čechách, na Moravě a v tehdejším rakouském Slezsku byla založena a zaměřena katastrální trigonometrická síť I. až III. řádu, která byla následně zhuštěna grafickou triangulací. Výsledkem byla síť přesně zaměřených bodů, které sloužily jako východiska podrobného měření metodou měřického stolu.

Postupně pak byly všechny pozemky a stavby zaměřeny, zobrazeny na mapách, sepsány a popsány. Hospodářsky obdělávané pozemky byly rozděleny podle druhu užívání a podle kvality. Tím byl dán základ pro vyměřování pozemkové daně.

Mapy celého území Čech, Moravy a rakouského Slezska byly vyhotoveny v měřítku 1 : 2880, výjimkou je Praha, jejíž originální mapa stabilního katastru byla provedena dokonce v měřítku 1 : 1440.

Soubor více než 70 000 listů (různých rozměrů) původních ručně kreslených a ručně kolorovaných originálních map stabilního katastru je jednoznačně nejcennějším mapovým souborem Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.

 

20 CÍSAŘSKÝ POVINNÝ OTISK MAPY STABILNÍHO KATASTRU

Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru Prahy z roku 1842, listy III, IV, VIII, IX, XIII, XIV, XVI, XVII. Měřítko 1 : 2880.
Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/6/C6068.

Císařský povinný otisk mapy Stabilního katastru

Císařský povinný otisk mapy Stabilního katastru

Rukopisné originální mapy stabilního katastru byly pro popotřeby dalších prací reprodukovány tiskem z kamene. Jeden z otisků každého jednotlivého listu, opatřený popisem parcelních čísel a opět ručně kolorovaný, byl určen k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Je znám jako císařský povinný otisk (Kaiserpflichtexemplar).

Měřítko císařského povinného otisku Prahy je (na rozdíl od originální mapy, představené na minulém panelu) stejné jako u všech ostatních měst, vesnic i venkovské krajiny, tedy 1 : 2880. Toto měřítko vychází z požadavku na jednoduchý vztah tehdy užívaných plošných jednotek v terénu a čtverečních palců v mapě.

 

21 CÍSAŘSKÝ POVINNÝ OTISK MAPY STABILNÍHO KATASTRU

Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru Plzně z roku 1839, listy VII a X. Měřítko 1 : 2880.
Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/6/C5849.

Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru

Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru

Barevné provedení císařských povinných otisků je obdobné jako u originálních map. Okrová jsou pole, šedé lesy, sytě zelené zahrady a parky, zelené louky, světle zelené pastviny. Červené budovy jsou zděné a žluté dřevěné, tmavým odstínem červené jsou zvýrazněny významné stavby. Hnědou barvou jsou vyznačeny cesty a modrou vodní toky a plochy. V bílé barvě jsou ponechány dvory a nádvoří, veřejná prostranství a plochy, které nebylo možné obdělat, např. kamení.

U originálních map stabilního katastru jsme konstatovali, že jsou zejména z měřického hlediska nejcennějšími operáty stabilního katastru. Ještě po svém vzniku sloužily k práci, zejména k zaznamenávání změn. Na rozdíl od nich byly císařské povinné otisky uchovávány jako kontrolní exempláře bez možnosti do nich zasahovat. V důsledku toho je soubor císařských povinných otisků dochován skoro celý v mimořádně dobrém fyzickém stavu. Pro své informační i estetické kvality je nejvyužívanějším a nejžádanějším mapovým souborem Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.

 

22 KATASTRÁLNÍ MAPA EVIDENČNÍ

Katastrální evidenční mapa Plzně z let 1879-1901, listy 7 a 10. Měřítko 1 : 2880.
Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/14/C5849.

Katastrální mapa evidenční

Katastrální mapa evidenční

Stabilní katastr byl zakládán v rámci rakouské monarchie téměř půl století. Daň začala být podle jeho výsledků předepisována od roku 1860. Zejména prudký rozvoj průmyslu a dopravy v této době ale způsobil značný a hlavně stále rostoucí nesoulad mezi katastrálními mapami a skutečností. Proto bylo v roce 1869 zákonem nařízeno doplnění map o změny vzniklé po původním zaměření. Práce trvaly až do roku 1881. Od roku 1883 již byla nařízena průběžná údržba map, zaručující jejich přesný a trvalý soulad s právním stavem a se skutečností v terénu.

Udržované podrobné mapy byly stále více využívány nejen ke svému původnímu účelu, ale například i při další výstavbě měst a obcí. V některých případech bylo měřítko 1:2880 nahrazeno novým a podrobnějším mapováním v dvojnásobném měřítku 1 : 1440. V souvislosti s přechodem na metrickou míru pak byla zavedena měřítka 1 : 2500 a později i 1 : 2000 a 1 : 1000.

Soubor pracovních map, na kterých byly úředně evidovány jednotlivé změny až do nového vydání aktualizované katastrální mapy, je dalším unikátním mapovým operátem. Pro svou jedinečnost (každá evidenční mapa se vedla pouze v 1 exempláři) a badatelské využití je srovnatelný s původními mapami stabilního katastru.

 

23 ORIGINÁLNÍ MAPA PRUSKÉHO KATASTRU

Originální mapa pruského katastru Dolního Benešova z roku 1890, list č. 6. Měřítko 1 : 2500.
Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B4/1/478.

Originální mapa pruského katastru

Originální mapa pruského katastru

V roce 1742 skončila I. slezská válka. Rakousko bylo Pruskem poraženo a v důsledku toho ztratil český stát Kladsko a většinu Slezska. Část slezského historického opavského knížectví se stala součástí Pruska a po I. světové válce, v roce 1920, byla jeho část, dnes nazývaná Hlučínsko, českému státu v rámci Československé republiky navrácena.

Hlučínsko prošlo jiným dějinným vývojem a to se týká i jeho mapového zobrazení, tedy i katastrál- ních map. Od map rakouského katastru se mapy pruského katastru výrazně liší. Rakouské mapy měly základní měřítko 1 : 2880, dvojnásobné 1 : 1440 a výjimečně i čtyřnásobné 1 : 720.

Pruské mapy měly odlišná měřítka 1 : 2500 a 1 : 5000, nebyly vymezeny rámem mapy a nebyly ani jednotně orientovány k severu. Měly i jinou barevnost.

Jejich aktualizace probíhala prostřednictvím doplňovacích map. Ty měly i měřítko 1 : 1250 a 1 : 625.

Jako ukázku předkládáme reprodukci mapového listu číslo 6 souboru map katastrálního území města Dolní Benešov. Na mapě nalezneme letopočty 1882, 1890 a 1891.

 

24 MAPA PRAHY A OKOLÍ

Topografická mapa okolí Prahy. Nedatováno (19. století). Autor neuveden.
Orientace severní. Měřítko 1 : 14 400.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/2.

Mapa Prahy a okolí

Mapa Prahy a okolí

Vybraná území, to je okolí velkých měst, prostory vojenských táborů a vojenských cvičišť byla oproti původním mapám II. vojenského mapování vyhotovena ve dvojnásobném měřítku 1 : 14 400. Toto měřítko bylo odvozeno ze vztahu délky 1 vídeňského palce na mapě ke 200 vídeňským sáhům ve skutečnosti. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru uchovává mapu okolí Prahy, zde pod názvem v německém jazyce PLAN DER UMGEBUNG VON PRAG. Protože má značný rozměr (78 x 164 cm), reprodukujeme jen její část – vlastní město Prahu a nejbližší okolí. Výtisk je jednobarevný – černobílý a ne v celé ploše zcela přehledný. Východiskem bývalo ruční vybarvení, tedy rozlišení zobrazených skutečností, v tomto případě se tak nestalo. Protože mapa obsahuje i výškopis- nou složku, nerovnosti terénu jsou vyjádřeny šrafami, je zajímavým dokumentem stavu krajiny v okolí tehdy ještě silně opevněného hlavního města Čech.

 

25 MAPA BRNA A OKOLÍ

Topografická mapa okolí Brna. Nedatováno (19. století). Autor neuveden.
Orientace severní. Měřítko 1 : 14 400.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/2.

Mapa Brna a okolí

Mapa Brna a okolí

Další příklad mapy II. vojenského mapování v měřítku 1 : 14 400. Zobrazuje hlavní město Moravy Brno a jeho okolí. Představená mapa není dochovaná v úplnosti, je to jen část většího celku, byť nejpodstatnější. Chybí i některé určující údaje, zejména název mapy. Přehledné schéma kladu jednotlivých dílů a měřítko mapy jsou vylepeny na jejím rubu. Oproti výše představené mapě Prahy je tato mapa ručně vybarvená, přehledná, dobře srozumitelná. Tím spíše, že její barevnost vychází z barevnosti dobře známých map stabilního katastru, které byly využity jako podklad pro zákres polohopisu. Například růžovou barvou jsou vyznačeny vinice. Město Brno vidíme v takřka středověkém rozsahu, stále ještě silně opevněné hradbami s mohutnými bastiony. Za nimi leží venkovská krajina. Z mapy si opět můžeme učinit velmi dobrou představu o vzhledu celého prostoru.

 

26 SPECIÁLNÍ MAPA II. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ

Speciální mapa Království českého. Polovina 19. století.
Orientace severní. Měřítko 1 : 144 000.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/3.

Speciální mapa Království českého (II. vojenské mapování)

Speciální mapa Království českého (II. vojenské mapování)

Mapy II. vojenského mapování v měřítku 1 : 28 800, které byly reakcí na napoleonské války, se staly podkladem k odvození speciálních map měřítka 1 : 144 000 a z nich následně i generálních map měřítka 1 : 288 000. Pro české země byla vytvořena Speciální mapa Království českého a Speciální mapa Markrabství moravského a částí Vévodství slezského.

Předkládáme reprodukci části Speciální mapy Království českého, mapové listy IX, X, XV, XVI. Je to prostor severovýchodních Čech, a protože tato mapa zobrazuje i část území za zemskou (od roku 1742 i státní) hranicí, vidíme zde i část území tehdy již pruského Slezska a Kladska. Speciální mapa Království českého byla vykreslena v letech 1842 – 1852 a v letech 1847 – 1860 reprodukována tiskem z mědirytiny na celkem 38 + 1 mapových listech. Náčelník generálního štábu rakouské armády maršál Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče (1766 – 1858) velmi pokrokově rozhodl o uvolnění této mapy k veřejnému využití. Mapa tak sloužila k následnému k rozvoji věd a hospodářství v zemi. Mapové listy byly udržovány v souladu se skutečností a podle potřeby vydávány až do roku 1881.

Speciální mapa Markrabství moravského a částí Vévodství slezského je na 19 mapových listech a je vykreslena jen po zemské či státní hranice.

 

27 GENERÁLNÍ MAPA II. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ

Generální mapa Království českého. 2. polovina 19. století.
Orientace severní. Měřítko 1 : 288 000.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/7.

Generální mapa Království českého (II. vojenské mapování)

Generální mapa Království českého (II. vojenské mapování)

Náčelník generálního štábu rakouské armády maršál Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče rozhodl i o tvorbě generální mapy měřítka 1 : 288 000 a to na podkladě uvedené nové speciální mapy 1 : 144 000. Také tato odvozená mapa byla uvolněna k veřejnému využití. Pro Čechy byla zpracována Gene- rální mapa Království českého, pro Moravu a Slezsko Generální mapa Markrabství moravského a částí Vévodství slezského. V obou případech vždy na 4 mapových listech. Ukázka je z mapy Čech. Její kartogra- fické originály byly vyhotoveny v roce 1860 a její výtisky pořízené z mědirytiny vyšly v roce 1865.

Předkládáme reprodukci mapového listu číslo II. Obsahuje i mapovou legendu. Zobrazuje severovýchodní část Čech spolu s příhraničím tehdy pruského Slezska a Kladska, tedy stejné území, jaké bylo předvedeno na speciální mapě. Je tak možno dobře posoudit stupeň kartografického zjednodušení.

 

28 TOPOGRAFICKÁ SEKCE III. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ – původní

Topografická sekce III. vojenského mapování, mapový list 3953/3.
Mapování z let 1878-1879. Měřítko 1 : 25 000.
Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/21/3953/3 n.

Topografická sekce III. vojenského mapování - původní

Topografická sekce III. vojenského mapování – původní

Porážka rakouských vojsk ve válce s Pruskem v roce 1866 jasně poukázala na nutnost spolehlivých, tedy dostatečně podrobných a přesných vojenských topografických map navíc dosažitelných i nejnižším velitelským článkům. To dosavadní mapy II. vojenského mapování nesplňovaly. Bylo rozhodnuto přistoupit k novému mapování na přesných geodetických základech s dobře rozpracovaným značkovým klíčem, v dekadickém měřítku a vhodné měřítkové řadě. Vznikly tak zcela nové mapy. Stávající měřítko užíva- ných vojenských map 1 : 28 800 bylo opuštěno a bylo nahrazeno měřítkem 1 : 25 000. Výsledkem byly sekce topografické mapy uvedeného měřítka. Zobrazovaly přibližně území o rozloze 13,9 x 18 km, to je přibližně 250 km2. Obsah mapy tvořil polohopis s popisem a výškopis. Sekce topografických map se staly podkladem pro odvozenou speciální mapu v měřítku 1 : 75 000 a tato zase podkladem pro generální mapu měřítka 1 : 200 000.

Originály sekcí topografických map byly vykresleny v celkem 11 barvách, reprodukovány však byly fotolitograficky pouze v černé barvě.

Byly to mapy úřední a nebyly určeny veřejnosti.

České země byly zmapovány v letech 1876 – 1879. Reprodukovaný mapový list zobrazuje území dnešního hlavního města České republiky Prahy. Při použití šraf pro vyjádření výškových poměrů se zvláště na svazích stal všechen zákres málo přehledný, ve změti čar zanikaly jak polohopisné prvky, tak i popis. Ten je v úředním německém jazyce. Přes nižší přehlednost jsme však schopni zaznamenat rozvíjející se metropoli Čech, kdy Praha již nebyla pevností, její barokní bastionové opevnění bylo postupně rušeno a město se začalo prudce rozšiřovat do okolní krajiny, která byla ale už i tak od počátku 19. století dotčena novými předměstími. V městě se sbíhají nové železniční tratě a zajišťují rychlé a již široké spojení Prahy s okolním světem.

Reprodukce představuje dobový přetisk vydaný po roce 1918, po vzniku samostatného českoslo- venského státu, kdy jím byly původní rakousko-uherské mapy převzaty a rychle alespoň z části převáděny do českého jazyka. Obsah mapy zůstal ještě nezměněn, úpravy se projevily pouze mimo rám mapy.

I když lze předpokládat větší počet výtisků tohoto vydání, nejsou dnes hojné a i Ústřední archiv zeměměřictví a katastru chová ve svých sbírkách jen 1.

 

29 TOPOGRAFICKÁ SEKCE III. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ – reambulovaná

Topografická sekce III. vojenského mapování mapový list 3953/3 z 20. let 20. století.
Měřítko 1 : 25 000.
Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/21/3953/3 r.

Topografická sekce III. vojenského mapování - reambulovaná

Topografická sekce III. vojenského mapování – reambulovaná

Jak bylo řečeno výše, vojenská zeměpisná služba mladého československého státu převzala staré rakousko-uherské
státní mapové dílo – vojenské topografické mapy a postupně ho začala upravovat pro svou potřebu. Převádět do českého jazyka, aktualizovat obsah dle všech dostupných spolehlivých podkladů, měnit jeho vnější podobu. Reambulovat. Tyto práce však byly vykonány jen podél státní hranice a v okolí velkých měst, nepostihly celé území státu. Příkladem je tento mapový list. Obsah mapy byl uveden do souladu se skutečností v terénu, zeměpisné názvy v německém jazyce byly převedeny do českého jazyka, šrafy použité k vyjádření nerovností terénu byly nahrazeny vrstevnicemi a mapa byla tištěna ve 2 barvách. Polohopis s popisem a mimorámové údaje v černé barvě, výškopis hnědě. Mapa se stala přehlednou a práce s ní tak byla výrazně usnadněna. Na tomto mapovém listě vidíme dále se rozvíjející město Prahu, již ne jen hlavní město Čech, ale hlavní město celého státu. Tyto mapy jsou již četnější, byly také více- krát vydány, ale mnohdy se jen lišily doplněním sítí různých souřadnicových systémů a mimorámovými údaji.

Ani tato mapa nebyla určena veřejnosti a zvláště po II. světové válce podléhala zvláštnímu režimu. Jednotlivé mapové listy byly většinou označeny stupněm Důvěrné, někdy dokonce Tajné.

 

30 SPECIÁLNÍ MAPA III. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ

Speciální mapa III. vojenského mapování mapový list 3953 z roku 1935 a 1951.
Orientace severní. Měřítko 1 : 75 000.
Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originály uloženy v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/24/3953.

Speciální mapa III. vojenského mapování

Speciální mapa III. vojenského mapování

Na podkladě topografických map měřítka 1 : 25 000 byly vytvořeny odvozené speciální mapy měřítka 1 : 75 000. Vždy 4 topografické sekce tvořily 1 mapu speciální. Klad mapových listů vycházel ze zeměpisných souřadnic a velikost mapového pole byla stanovena na 30 ́ zeměpisné délky a 15 ́ zeměpisné šířky. Plocha zobrazeného území pak byla asi 1000 km2. Obsah mapy byl takřka shodný s obsahem topografické mapy. Pro jednoduchost byla tato mapa tištěna jen v černé barvě. České země byly zobrazeny na celkem 110 mapových listech. Mapa se stala hlavním mapovým dílem určeným veřejnosti a doznala velké obliby. Po převzetí československým státem byla obdobně jako topografická mapa uváděna do souladu se skutečností v terénu, převáděna do českého jazyka a různě upravována a doplňována přítiskem sítí různých souřadnico- vých systémů. Plochy lesů byly tištěny v zelené barvě a mapa se stala přehlednější. Na několika mapových listech byly vody tištěny v modré barvě, šrafy nahrazeny vrstevnicemi a tištěny v hnědé barvě. Dokonce zde bylo použito i stínování. Na jiných mapových listech byly zase přítisky sítí v barvě červené, oranžové, modré.

Speciální mapu měřítka 1 : 75 000 známe v řadě vydání. Zde představujeme československé vydání z roku 1935 v základním tisku ve 2 barvách, černé a zelené. Mapa byla široce využívána jak veřejností, tak samozřejmě státními orgány a to ještě několik let po II. světové válce. Druhá reprodukovaná mapa je datována rokem 1951, a protože nese souřadnicovou síť Gauss-Krügerova zobrazení (v červené barvě), je dokonce označena stupněm Tajné.

Ze známých vydání této mapy jsou ve sbírkách Ústředního archivu zeměměřictví a katastru uložena jen některá.

 

31 GENERÁLNÍ MAPA III. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ – původní

Generální mapa III. vojenského mapování mapový list 32o 50o z roku 1934 a 1953.
Orientace severní. Měřítko 1 : 200 000.
Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/27/32o50o.

Generální mapa III. vojenského mapování - původní

Generální mapa III. vojenského mapování – původní

Generální mapa měřítka 1 : 200 000 vznikla odvozením ze speciální mapy měřítka 1 : 75 000. Vždy 8 speciálních map tvořilo 1 mapu generální. Klad mapových listů vycházel ze zeměpisných souřadnic a velikost mapového pole byla stanovena na 1o o zeměpisné délky a 1 zeměpisné šířky. Plocha zobrazeného území 2 pak byla asi 8 000 km . Obsah mapy byl redukován, přesto však vše podstatné pro vojenské využití mapy zůstalo zachováno. Od počátku byla mapa tištěna ve 4 barvách. To se nezměnilo i po převzetí této mapy československým státem. Vidíme to i na zde reprodukované mapě z roku 1934. Její přehlednost tak byla navýšena. Také ona byla určena veřejnosti a byla hojně využívána a vydávána. Ještě po II. světové válce byla upravována a tištěna ve více barvách, což vedlo ke zlepšení její přehlednosti. Jak před koncem II. světové války, tak po ní, byly tyto mapy opatřovány přítiskem sítí souřadnicových systémů.

Obecně i mapy tohoto měřítka 1 : 200 000 byly později dodatečně označovány stupněm Důvěrné a jak vidíme na druhé reprodukované mapě z roku 1953, i od počátku stupněm Tajné.

Mapy III. vojenského mapování v československé úpravě jsou příkladem možnosti rozvoje stávajícího mapového díla, nicméně to bylo nakonec opuštěno a bylo přistoupeno k tvorbě nových topografických map na zcela jiných základech a ve zcela odlišném provedení. Proto byly mnohé výtisky v držení státních orgánů a institucí jako nepotřebné skartovány aniž by byly předány k archivaci a tak dnes Ústřední archiv zeměměřictví a katastru pečuje jen o část ze všech dřívějších různých vydání, často tištěných i ve velkých nákladech. Lze jen doufat, že přece jen existují, byť rozptýleny v různých sbírkách, ať již veřejných nebo soukromých a zůstanou zachovány i do budoucnosti.

 

32 POCHODOVÁ MAPA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO

Pochodová mapa Království českého z roku 1868.
Autor neuveden. Orientace severní. Měřítko 1 : 288 000.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/19.

Pochodová mapa Království českého

Pochodová mapa Království českého

Vznikla prací císařsko-královského Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni na podkladě Generální mapy Království
českého měřítka 1 : 288 000, rovněž na 4 mapových listech. Je datována rokem 1868 a její název začíná slovy Marschrouten-Karte… . Sloužila k plánování přesunů tehdy již rakousko-uherské armády. Do jednoduchého topografického podkladu, tvořeného hranicemi, sídly, vodstvem tekoucím i stojatým a především zákresem silnic a železnic, byl vnesen další obsah, který je zřejmý z mapové legendy. Zvláštní pozornost byla pochopitelně věnována všemu, co mohlo přesun vojsk ovlivnit (brody, mosty, přívozy). Důležité byly údaje o vzdálenostech mezi jednotlivými sídly, uváděné jak v délkových, tak časových jednotkách (viz opět příslušná mapová legenda). Přílohou k mapě byl jistě i slovní doprovod, rejstřík, mapa je opatřena čtvercovou identifikační sítí. Reprodukujeme mapový list č. II se zákresem severovýchodních Čech. Vidíme zde i příhraničí Horní Lužice, Slezska a Kladska, dnešních součástí Polska.

 

33 VOJENSKÁ POCHODOVÁ MAPA RAKOUSKO-UHERSKÉ MONARCHIE

Vojenská pochodová mapa rakousko-uherské monarchie z let 1880 – 1914.
Autor Jahn. Orientace severní. Měřítko 1 : 300 000.
Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost.
Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/20.

Vojenská pochodová mapa rakousko-uherské monarchie

Vojenská pochodová mapa rakousko-uherské monarchie

Pro území celého Rakousko-Uherska byla připravena mapa téměř shodná s předchozí. Byla zpracována na více mapových listech a vycházela mezi lety 1880 – 1914. Avšak ve zmenšeném a již dekadickém měřítku 1 : 300 000. Autorem byl nám blíže neznámý důstojník rakouské armády příjmením Jahn (? – ?). Zde předkládáme mapový list J. 5. Königgrätz (Schweidnitz). V části zobrazeného území se shoduje s předešlým mapovým listem a tak můžeme porovnat rozdíly v jeho obsahu. Všeobecně byla tato mapa zpracována na vyšší úrovni. Je to zřejmé jak z kresby, tak i z objemu zobrazených skutečností a z mapové legendy.

 

34 KOŘISTKOVA MAPA VYSOKÝCH TATER

Výškopisná mapa Vysokých Tater z roku 1863.
Autor Karel Kořistka.
Orientace severní. Měřítko 1 : 100 000.
Vydáno v městě Gotha. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/31.

Kořistkova mapa Vysokých Tater

Kořistkova mapa Vysokých Taterv

Autorem mapy byl přední tvůrce vrstevnicových map v 19. století, český geograf, kartograf a statistik prof. Dr. Karel Kořistka (1825 – 1906). Je datována rokem 1863 a vyšla v měřítku 1 : 100 000 s názvem TERRAIN – UND HÖHENKARTE DER HOHEN TATRA IN DEN CENTRAL-KARPATEN nach… , jako příloha k jeho pojednání o Vysokých Tatrách.

Mapa má poměrně propracovaný polohopis, hlavním obsahem mapy je však vyjádření výškových poměrů prostřednictvím výškových pásem. Velmi zdařile byly vyjádřeny skály. Užitými délkovými jednotkami byly vídeňské stopy a vídeňské sáhy. V mapové legendě je pak uveden vztah vídeňského sáhu a rakouské poštovní míle, stejně tak kilometru, k 1o (zeměpisné šířky). Zeměpisné názvy jsou v německém, polském a slovenském jazyce. Ostatní popisy na mapě jsou v německém jazyce.

Tato vícebarevná mapa byla velmi kvalitně vytištěna v německém městě Gotha.

Je dokladem vysoké úrovně měřické práce jen s jednoduchými prostředky i v náročném terénu těchto nejmenších evropských velehor a následného kartografického zpracování. Reprodukujeme kamenotisk (litografii), vyhotovenou podle originální autorovy rukopisné mapy.

 

35 KOŘISTKOVA MAPA KRKONOŠ

Výškopisná mapa Krkonoš z roku 1877.
Autor Karel Kořistka.
Orientace severní. Měřítko 1 : 100 000.
Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/31.

Kořistkova mapa Krkonoš

Kořistkova mapa Krkonoš

Karel Kořistka vytvořil i tuto mapu. Vyšla tiskem v roce 1877 v měřítku 1 : 100 000 jako součást jeho rozsáhlého pojednání o těchto nejvyšších českých horách. Má název KRKONOŠE s přídavkem Mapa výšek podle svých vlastních měření… . Reprodukujeme původně kamenotisk (litografii), vyhotovený podle velmi zdařilé originální autorovy rukopisné mapy. Orientace mapy je přibližně severoseverovýchodní, protože Karel Kořistka chtěl hlavní horský hřeben umístit do osy mapy.

Je to mapa vrstevnicová, výškové stupně jsou konstruovány po 100 m a jsou barevně odlišeny. Prostory nad 1400 m jsou ponechány v bílé barvě. Viz stupnice při pravém okraji mapy. Vrstevnice, které vymezují jednotlivé výškové stupně, jsou popsány číslem příslušného sta m. Například vrstevnice hodnoty 400 m číslem 4, vrstevnice hodnoty 1200 m číslem 12. Jsou tištěny ve výrazné červené barvě. Hojné kóty a jejich popisy, jako nakonec všechny popisy a polohopis mapy vůbec, jsou tištěny v černé barvě. Stejně tak i mapová legenda mající 9 položek. Modelace terénu je naznačena stínováním. Je zachycena nejenom česká, ale i slezská a dnes polská část Krkonoš. Mapa je vynikajícím výsledkem již plně vědecké práce jednotlivce.

 

36 ČESKOSLOVENSKO – HOSPODÁŘSKÁ MAPA

Hospodářská mapa Československa. Před rokem 1928. Autor Jan Přibyla.
Orientace severní. Měřítko 1 : 450 000 a 1 : 680 000.
Vydáno v Opavě? Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/229.

Hospodářská mapa Československa

Hospodářská mapa Československa

Vznik samostatného československého státu přinesl široký rozmach úřední a vědecké kartografie zajišťované především Vojenským zeměpisným ústavem v Praze. Přesto nadále vznikalo značné množství map činností soukromých osob. Byly to zvláště mapy vlastivědné a turistické. Výjimkou byl učitel Jan Přibyla (1901 – 1976), působící v českém Slezsku. Ve 20. letech 20. století zpracoval několik hospodářských map Československa nebo jeho částí – Čech, Moravy a Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Všechny měly sloužit jako názorná učební pomůcka při výuce zeměpisu Československa. Do těchto map zaznamenával všechna významná místa těžby, výroby a zemědělské činnosti všeho druhu. Mapy kreslil osobně, jím navržené mapové znaky byly velmi názorné a srozumitelné, pro mládež i pro dospělé snadno zapamatovatelné. Pokud vytvářel mapy celého Československa, skoro vždy ho na mapovém archu rozvrhl tak, že Čechy, Morava a Slezsko byly podány společně ve větším měřítku, zde 1 : 450 000, Slovensko s Podkarpatskou Rusí v menším měřítku, zde 1 : 680 000. To proto, aby jinak protáhlé území státu mohl vložit na jeden mapový arch určitého rozměru. Tato reprodukovaná mapa s názvem ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA PRŮMYSLOVÁ MAPA patří mezi jeho první díla, není datovaná a není zde uveden vydavatel ani tiskař. Můžeme se domýšlet, že byla vytištěna v Opavě. Tato mapa je možná ojedinělá, v odborné literatuře není nikde zmiňována, ostatně stejně jako sám autor. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru získal její faksimile teprve nedávno. Varšava je pravděpodobně prvním místem, kde je po desetiletích veřejně vystavena.

 

37 ČESKOSLOVENSKO – HOSPODÁŘSKÁ MAPA

Hospodářská mapa Československa. Po roce 1928.
Autor Jan Přibyla.
Orientace severní. Měřítko 1 : 800 000 a 1 : 1 250 000.
Vydáno v Opavě? Reprodukce, původní velikost.
Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/230.

Hospodářská mapa Československa

Hospodářská mapa Československa

Předchozí mapu Československa Jana Přibyly z doby před rokem 1928 můžeme považovat za nástěnnou, tuto za příruční. Také ona zobrazuje celé území státu, ale v částečně pozměněné kompozici.

Slovensko a Podkarpatskou Rus tady autor umístil vlevo nahoře. Pozměnil také název mapy. Vypsal ho krátce jako ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA. Menšímu formátu mapy byla podřízena měřítka obou dílčích map 1 : 800 000 a 1 : 1 250 000. Mapa byla vyhotovena po roce 1928. V tom roce byly totiž Morava a Slezsko spojeny do jedné země pod názvem Moravskoslezská, a protože zde hranice obou zemí není zaznačena, můžeme soudit, že je tomu tak. Tato mapa je na rozdíl od předchozí častá. Svědčí to o její úspěšnosti, neboť je mnohem propracovanější po stránce obsahové i kresebné a i tisk se zdá být na vyšší úrovni.

 

STÁTNÍ MAPOVÉ DÍLO

Státní mapová díla tvoří mapové listy souvisle zobrazující území České republiky, zpracované podle jednotných zásad a vydávané orgánem státní správy ve veřejném zájmu. V České republice je tímto orgá- nem Český úřad zeměměřický a katastrální a jemu podřízené organizační složky. Státní mapová díla závaz- ná na území České republiky jsou stanovena nařízením vlády a dělí se na základní státní mapová díla se základním, všeobecně využitelným obsahem, a na státní mapová díla tematická, která zpravidla na podkladě základního státního mapového díla zobrazují další tematické skutečnosti. Státním mapovým dílem je rovněž katastrální mapa.

Základní mapy středních měřítek představují vedle katastrální mapy nejdůležitější součást státního mapového díla. Soubor základních map středních měřítek tvoří Základní mapy České republiky v měřítkách 1 : 10 000, 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000 a 1 : 200 000. Základní mapy středních měřítek mají topogra- fický charakter, obsahují polohopis, výškopis a popis. Zpracovány jsou digitální technologií v jednotném kladu mapových listů, speciálně navrženém pro účel jejich tvorby s ohledem na optimální pokrytí území celé České republiky mapovými listy. Základní mapy středních měřítek jsou jediným uceleným mapovým soubo- rem na území České republiky, který vzniká na základě topografického šetření v terénu. Digitální forma základních map středních měřítek je s výhodou jednotného zpracování pro celé území České republiky využívána v geografických informačních systémech, mapových portálech a webových aplikacích v roli přehledových map.

 

38 STÁTNÍ MAPA 1 : 5000 – ODVOZENÁ

Státní mapa 1 : 5000 – odvozená, list Benešov 1-9, 1. vydání z roku 1951

Státní mapa 1 : 5 000 – odvozená

Státní mapa 1 : 5 000 – odvozená

Státní mapa 1 : 5 000 – odvozená vznikala od roku 1950 jako mapa velkého měřítka, která postupně pokryla celé území bývalého Československa. Ačkoliv původně vznikla jako mapa prozatímní, novou podobou byla nahrazena až počátkem
21. století. Polohopis této mapy byl pořízen fotomechanickou transformací polohopisu katastrální mapy, přičemž malé parcely byly vypuštěny. Výškopis byl přebírán nejdříve z topografických map 1 : 25 000, 1 : 10 000, později ze Základní mapy ČSSR 1 : 10 000. Mapy byly do roku 1990 utajené, určené pouze pro úřední potřebu.

 

39 STÁTNÍ MAPA 1 : 5000

Státní mapa 1 : 5000, list Benešov 1-9, stav databáze z roku 2012.

Státní mapa 1 : 5000

Státní mapa 1 : 5000

Státní mapa 1 : 5000 je základním státním mapovým dílem velkého měřítka. Zobrazuje celé území České republiky
v souvislém kladu mapových listů, území České republiky je zobrazeno na 16 301 mapových listech. Ukázka představuje
novou podobu Státní mapy 1 : 5000 v rastrové formě, jejíž předností je aktuálnost a barevné zpracování. Mapa obsahuje polohopis, jehož podkladem je katastrální mapa, výškopis převzatý z výškopisné části Základní báze geografických dat České republiky – ZABAGED, a popis sestávající z geografických jmen databáze Geonames a zkratek druhového označení vycházejících z atributů vybraných typů objektů ZABAGED. Kartografická vizualizace je řešena automatizovaně bez ruč- ních zásahů kartografa. Tato nová podoba Státní mapy 1 : 5000 je opakovaně generována dvakrát ročně pouze na části území ČR, kde je dostupná vektorová forma katastrální mapy (cca 80 % území republiky).

 

40 ZÁKLADNÍ MAPA ČSSR 1 : 10 000

Základní mapa Československé socialistické republiky v měřítku 1 : 10 000, list 15-43-10, 1. vydání z roku 1976.

Základní mapa ČSSR 1 : 10 000

Základní mapa ČSSR 1 : 10 000

Základní mapa ČSSR 1 : 10 000 byla zpracována na podkladě topografické mapy 1 : 10 000 postupně od roku 1971 jako
nejpodrobnější základní mapa středních měřítek. První vydání bylo dokončeno v roce 1988. V období let 1981 až 2000 byla zajišťována postupná obnova vydaných mapových listů. Mapové listy vydávané před rokem 1990 byly k dispozici pouze pro státní úřady a socialistické organizace a jejich obsah byl utajován. Předměty obsahu mapy byly znázorněny pouze na území republiky. Po rozdělení Československa byla mapa dále vydávána na území České republiky jako Základní mapa ČR 1 : 10 000 a pokrývala celé území v souvislém kladu listů o celkovém počtu 4 533.

 

 

 

41 ZÁKLADNÍ MAPA ČR 1 : 10 000

Základní mapa České republiky v měřítku 1 : 10 000, list 15-43-10, 9. vydání z roku 2012.

Základní mapy ČR 1 : 10 000

Základní mapy ČR 1 : 10 000

Od roku 2001 jsou obnovená vydání Základní mapy ČR 1 : 10 000 zpracovávána digitální technologií ze Základní báze geografických dat České republiky – ZABAGED, v návaznosti na její aktualizaci. Celá republika byla touto novou digitálně zpracovávanou mapou pokryta v roce 2006. Mapa tvoří základní podklad pro odvození map menších měřítek. Základní mapa ČR 1 : 10 000 získala v roce 2001 ocenění Mapa roku, které každoročně uděluje Kartografická společnost ČR.

 

 

 

 

42 ZÁKLADNÍ MAPA ČR 1 : 25 000

Základní mapa České republiky v měřítku 1 : 25 000, list 12-432 Mníšek pod Brdy, 7. vydání z roku 2012.

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 25 000

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 25 000

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 25 000 vychází postupně od sedmdesátých let (do roku 1992 jako Základní mapa ČSSR,
resp. ČSFR) jako obecně zeměpisná mapa, tj. mapa topografického charakteru. Zobrazuje celé území České republiky v souvislém kladu mapových listů, území České republiky je zobrazeno na 773 mapových listech. Od roku 2002 byla vyhotovována digitální technologií zmenšením a grafickou úpravou vybraných objektů Základní mapy ČR 1 : 10 000. Přínosem digitálního zpra- cování je podstatné zrychlení mapové tvorby. Základní mapa ČR 1 : 25 000 získala v roce 2007 bronzovou plaketu Mezinárodní kartografické asociace v kategorii Topografické mapy.

 

 

 

43 ZÁKLADNÍ MAPA ČR 1 : 50 000

Základní mapa České republiky v měřítku 1 : 50 000, list 12-24 Praha, 12. vydání z roku 2012.

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 50 000

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 50 000

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 50 000 je jediným měřítkovým souborem základních mapových děl středních měřítek,
v němž se zobrazují předměty jejího obsahu i mimo území České republiky v rozsahu všech hraničních listů. Je koncipována jako přehledná obecně zeměpisná mapa a území České republiky je zobrazeno na 211 mapových listech. Od roku 2001 jsou obnovená vydání Základní mapy ČR 1 : 50 000 zpracovávána digitální technologií ze Základní báze geografických dat České republiky – ZABAGED. Mezi základními mapami středních měřítek je nejvíce využívána pro tvorbu tematických státních mapových děl, čemuž je přizpůsobena i grafická podoba mapy.

 

 

 

44 MAPA OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ 1 : 50 000

Mapa obcí s rozšířenou působností v měřítku 1 : 50 000, list Krnov, 1. vydání z roku 2012.

Mapa obcí s rozšířenou působností v měřítku 1 : 50 000

Mapa obcí s rozšířenou působností v měřítku 1 : 50 000

Mapa obcí s rozšířenou působností je nejnovější tematickou mapou na podkladě Základní mapy ČR 1:50 000. Mapa vzniká od roku 2008 a na rozdíl od ostatních základních map nemá jednotný klad mapových listů. Formát mapy je volen tak, aby příslušné správní území obce s rozšířenou působností bylo zobrazeno na samostatném mapovém listě. Rovněž jako jediná mapa nemá mapový rám a je tištěna až do kraje papíru.

 

 

 

 

45 SILNIČNÍ MAPA ČR 1 : 50 000

Silniční mapa České republiky v měřítku 1 : 50 000, list 02-43 Litoměřice, 7. vydání z roku 2012.

Silniční mapa České republiky v měřítku 1 : 50 000

Silniční mapa České republiky v měřítku 1 : 50 000

Silniční mapa ČR je tematickou mapou využívající jako podklad Základní mapu ČR téhož měřítka. Mapové dílo vzniká ve spolupráci s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, které dodává data tematického obsahu.

 

 

 

 

 

 

46 ZÁKLADNÍ MAPA ČR 1 : 100 000

Základní mapa České republiky v měřítku 1 : 100 000, list 24-4 Vyškov, 11. vydání z roku 2012.

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 100 000

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 100 000

Základní mapa ČR v měřítku 1 : 100 000 vychází jako zmenšenina mapy 1 : 50 000 od roku 1978. Na rozdíl od ní však nezobrazuje zahraničí. Celé území České republiky je zobrazeno na 59 mapových listech.

 

 

 

 

 

 

47 ZÁKLADNÍ MAPA ČR 1 : 200 000

Základní mapa České republiky v měřítku 1 : 200 000, list 23 Jihlava, 9. vydání z roku 2011.

Základní mapa ČR 1 : 200 000

Základní mapa ČR 1 : 200 000

Základní mapa ČR 1 : 200 000 vychází od roku 1970 (do roku 1992 jako Základní mapa ČSSR, resp. ČSFR) a celé území
republiky pokrývá v celkovém počtu 18 mapových listů. Je jedinou základní mapou, která nevzniká přímým odvozením ze Základní báze geografických dat České republiky. Zdrojem pro tvorbu této mapy je databáze Data200, která slouží jako podklad pro panevropský projekt EuroRegionalMap pod hlavičkou sdružení EuroGeographics. Výhodou Základní mapy ČR 1 : 200 000 je fakt, že je zpracována v rámci celé republiky v jednom roce, čímž poskytuje bezešvá data napříč celou republikou. V roce 2011 získala ocenění Mapa roku, které každoročně uděluje Kartografická společnost ČR.

 

 

 

48 MAPA ČESKÉ REPUBLIKY 1 : 500 000

Mapa České republiky v měřítku 1 : 500 000, 5. vydání z roku 2007.

Mapa České republiky 1 : 500 000

Mapa České republiky 1 : 500 000

Mapa České republiky 1 : 500 000 je koncipována jako přehledná obecně zeměpisná mapa. Zobrazuje celé území České
republiky včetně příhraničí na 1 mapovém listu. Tato mapa v potlačené barevnosti slouží jako podklad pro přehledné tematické mapy celé České republiky.

 

 

 

 

49 VYŠŠÍ GEOMORFOLOGICKÉ JEDNOTKY ČESKÉ REPUBLIKY 1 : 500 000

Česká republika – mapa vyšších geomorfologických jednotek v měřítku 1 : 500 000, 1. vydání z roku 1996.

Mapa vyšších geomorfologických jednotek ČR 1 : 500 000

Mapa vyšších geomorfologických jednotek ČR 1 : 500 000

Mapa vyšších geomorfologických jednotek ČR 1 : 500 000 je jednou z tematických map, která vznikla z Mapy České republiky. Na potlačeném obecně zeměpisném podkladu byl doplněn na toto měřítko velmi podrobný výškopis s vyznačením geomorfologického členění České republiky do IV. úrovně (na území ČR celkem 93 geomorfologických celků). Tato mapa dodnes slouží jako významná studijní pomůcka při výuce geomorfologie na českých školách.

 

 

 

50 NÁRODNÍ ATLASY

Atlas Republiky československé z roku 1935
Atlas československých dějin z roku 1965
Atlas Československé socialistické republiky z roku 1966 Atlas krajiny České republiky z roku 2009.
Originály uloženy v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární čísla II/4/C27a, II/4/C105a, II/4/C121a, II/4/d71.

Atlas RČS

Atlas RČS

Československá republika a tím i její nástupce Česká republika mají mnohaletou tradici ve vydávání velkých vědeckých komplexních národních atlasů s velkým množstvím map, diagramů a doprovodných textů. Prvním z nich byl Atlas Republiky československé. Byl vydán v roce 1935.

O 30 let později ho v roce 1965 následoval Atlas československých dějin a po něm v roce 1966 Atlas Československé socialistické republiky.

V tomto tisíciletí navázal na tyto atlasy další velký, zcela nový atlas s názvem Atlas krajiny České republiky. Byl vydán v roce 2009. První 3 atlasy předkládáme ve fotografii, poslední přímo.

Měřítka jejich hlavních map byla 1 : 1 250 000, 1 : 1 000 000 a 1 : 500 000.
Všechny se vyznačovaly vysokou kvalitou obsahu, kartografického zpracování a tisku.

 

Atlas Československé socialistické republiky a Atlas krajiny České republiky byly knihařsky zpracovány ve dvojí úpravě: jako vázané v knižní podobě a jako soubory volných listů v samostatném pouzdře. Tím byla usnadněna práce s jednotlivými mapami. Vybrané mapy byly vydány ve větším nákladu a rozšiřovány odděleně. Tak se dostaly k většímu počtu zájemců, než by tomu bylo v rámci atlasů.

První 3 z těchto atlasů jsou již dnes sběratelsky ceněné, lze předpokládat, že tomu tak bude i v posledním případě.

 

51 ATLASOVÁ MAPA POLSKA

Obecně zeměpisná mapa Polska z roku 1948.
Kolektiv autorů.
Orientace severní. Měřítko neuvedeno. Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost. Originály uloženy v soukromém archivu RNDr. Tomáše Grima, Ph.D.

Atlasová mapa Polska

Atlasová mapa Polska

S názvem SVĚT V KAPSE vyšel v roce 1948 v 1. vydání
ve velikosti 113 x 85 mm malý kapesní atlas světa. Byl nevázaný,
měl 64 stran a obsahoval 30 map. V nákladu 100 000 kusů ho v 6 barvách vytisklo a vydalo nakladatelství a vydavatelství Melantrich v Praze. Jeho cena byla 18,- Kčs.

Strany 16 a 17 byly věnovány Německu a Polsku. Na levé straně pod polskou státní vlajkou nalezneme základní statistické údaje, na pravé straně obecně zeměpisnou mapu s popisem POLSKO. S ohledem na uvedené poměrové měřítko mapy (300 km se rovná 17,5 mm) zobrazuje pouze státní hranice, vybraná sídla, železnice, vodní toky, výškové poměry a část Baltského moře. K tomu zeměpisné názvy a ostatní popisy. V mapě nalezneme celkem 34 pojmenovaných sídel a stejně tak 8 pojmenovaných vodních toků. Výškové poměry jsou vyjádřeny hypsometrickými vrstvami a výškovými kótami. Ty jsou 3. Nepochybně jen nedopatřením se stalo, že společná česko-polská hora Sněžka má nadmořskou výšku uvedenou v hodnotě 603 m, tedy v hodnotě výrazně nižší, než skutečně je. Reliéf je naznačen stínováním. Popis mapy je polský, místy jsou, ne zcela systémově, užita česká exonyma. Mapová legenda chybí, v úvodu atlasu nalezneme výhradně mapové znaky sídel rozlišené podle počtu obyvatel.

I v tomto jednoduchém provedení poskytoval atlas řadu základních zeměpisných a statistických informací o Polsku a přispíval k poznání této země. Představujeme ho jako zajímavost, popsaná mapa je možná nejmenší samostatná mapa Polska.

Se stejnými tirážními údaji existují výtisky tohoto atlasu, v nichž je polská státní vlajka uvedena již bez znaku. Pochází zřejmě z druhé části nákladu, ve které byl polský státní znak z tiskových desek vyretušován a polská státní vlajka pak vytištěna jen v základní podobě. Viz druhá reprodukce.

Autoři:

RNDr. Tomáš Grim, Ph.D.,
RNDr. Miroslav Kronus,
RNDr. Ing. Michal Traurig. 
 
Zdroj obrazových materiálů je k dispozici též na archivnimapy.cuzk.cz.

1 názor

  1. Michal Ezechiáš - 10. 5. 2015 16:35

    Kde se dá, prosím koupit: 49 VYŠŠÍ GEOMORFOLOGICKÉ JEDNOTKY ČESKÉ REPUBLIKY 1 : 500 000
    Děkuji za odpověď
    Ezechiáš

Napište mi svůj názor