Hranice mezi Moravou a Slezskem

Určení základního průběhu hranice mezi Moravou a Slezskem v terénu

České Slezsko je historickou zemí českého státu a tvoří část územní podstaty současné České republiky. Je jednoznačně uvedeno v Ústavě České republiky a znak Slezska je zastoupen ve velkém státním znaku České republiky.

Přesto je velmi často opomíjeno i ústavními činiteli, pracovníky médií a dokonce i některými historiky. Je zcela chybně označováno za Moravu, případně za severní Moravu.

Počátek tohoto stavu je někdy hledán v roce 1927. Tehdy byl dne 14. 7. schválen zákon č. 125/1927 Sb. o spojení Moravy a Slezska v zemi Moravskoslezskou, fakticky byl uveden v život dne 1. 12. roku 1928. Ten ale ještě nijak významně neoslabil slezské zemské povědomí. Tím spíše, že vzápětí po skončení II. světové války byla rozhodnutím československé vlády dne 15. 5. roku 1945 zřízena expozitura Moravskoslezského zemského národního výboru v Brně se sídlem v Moravské Ostravě, která zahrnovala nejenom celé území Slezska, ale také moravské okresy Místek a Nový Jičín a statutární město Moravskou Ostravu. Hranice expozitury byly zakresleny do map, včetně map školních atlasů.

První kroky ke snížení tohoto povědomí byly učiněny až novou územní organizací státu, při které bylo zemské zřízení nahrazeno krajským. Stalo se tak dne 1. 1. roku 1949 dle zákona č. 280/1948 Sb. ze dne 21. 12. roku 1948. Slezsko se stalo součástí Olomouckého a Ostravského kraje.  Protože však byly názvy krajů odvozeny od názvů jejich hlavních měst Olomouce a Ostravy, nebyl tento vliv nijak významný.

Teprve další změna v územním členění, která přinesla nový kraj se zcela nepatřičným názvem Severomoravský, kromě území Moravy zahrnoval celé Slezsko, způsobila, že se obyvatelstvo Slezska začalo, podle tohoto názvu, postupně mylně domnívat, že žije na Moravě. Toto krajské zřízení bylo schváleno Národním shromážděním dne 9. 4. roku 1960, viz zákon č. 36/1960 Sb., ten pak vyhlášen dne 11. 4. roku 1960. V platnost vstoupilo dne 1. 7. roku 1960.

Obrodný proces v roce 1968 a pokusy různých nevládních organizací o rehabilitaci Moravy a Slezska jako samosprávných zemí, ukázaly trvání slezského zemského povědomí i v onom období. Vzaly však za své po okupaci tehdejšího Československa armádami Sovětského svazu a jemu podřízených států vojenského uskupení Varšavské smlouvy dne 21. 8. roku 1968 a v následujícím období tak zvané normalizace politických a společenských poměrů zahájené Komunistickou stranou Československa.

Celospolečenské změny po 17. 11. roku 1989 znovu přinesly myšlenku obnovení historických zemí, tedy Moravy i Slezska, případně země Moravskoslezské, k tomu však opět nedošlo.

Dne 1. 1. roku 2000 nabyl účinnosti ústavní zákon č. 347/1997 Sb. Vznikl Olomoucký kraj a Ostravský kraj a Slezsko se stalo jejich součástí. Ústavním zákonem č.176/2001 Sb. byl ke dni 31. 5. 2001 změněn název Ostravský na Moravskoslezský.

Zvláště tato skutečnost, včetně zastoupení znaku Slezska ve znacích obou krajů, mohla přispět k uvědomění si Slezska vůbec, nicméně, v náležité míře se tomu tak neděje. Zkomolení historických a zeměpisných skutečností v roce 1960 má v myslích mnoha obyvatel Slezska stále ještě výrazné místo.

Občané České republiky by měli mít nejenom základní znalost Slezska coby třetí historické země státu, ale měli by znát i jeho hranice a vědět, kde končí Morava a kde začíná Slezsko.

Po vzniku země Moravskoslezské, viz roky 1927 a 1928, nebyl důvod dále udržovat jakékoli značení hranice mezi oběma historickými zeměmi a tak vědomosti o jejím skutečném průběhu v terénu se mohly opírat jen o znalost průběhu jednotlivých příslušných úseků katastrálních hranic obcí ležících při této hranici.  Postupně se vytrácela i tato znalost.

Obecně lze Moravu vztahovat k povodí řeky Moravy, Slezsko k povodí horního toku řeky Odry a Visly.

Hranice mezi oběma zeměmi se v minulosti vyvíjela a dnes je její průběh jiný,  než na samotném počátku.

Určit ho pro období, kdy názvy Morava a Slezsko poprvé vůbec vstoupily do písemných záznamů, je velmi nesnadné. Nesnadné je stanovit průběh této hranice i pro období nám o něco bližší.

Dávné hranice nebyly vždy jen čárové, přesně vyznačené v terénu a náležitě zdokumentované, mnohdy byly jen pásmové, procházely třeba středem hvozdu a ani jejich vazba na tak výrazný prvek terénu, jakým jsou vodní toky, nebyla vždy zárukou jejich jednoznačnosti.

Písemné zmínky jsou příliš kusé a v této chvíli nemá autor možnost je shromáždit, ověřit, náležitě vyložit a zde předložit. Jako například otázku Fulnecka na Moravě a Oderska ve Slezsku. Případné mapy té doby nejsou známy a mnohé dochované mladší mapy nám nedávají odpověď buď žádnou, nebo jen velmi hrubou a povšechnou.

Přesto je pro zajímavost porovnáme podle nejmladších map nesoucích záznam moravskoslezské hranice.

Nejstarší známá mapa Slezska z roku 1544, orientovaná k východu, připisovaná zeměpisci a kosmografovi Sebastianu Münsterovi z Basileje, zobrazuje v přibližném měřítku 1 : 1 050 000 zmiňované území a na jihu se dotýká i Moravy, kterou připomíná německým názvem Maerhern. Nenese ale jakýkoli náznak zákresu zemské hranice. Její průběh lze jen předpokládat v jižním pásmu horských vrcholů, oddělující obě historické země.

Jen o málo více, přesto, že její měřítko je větší, asi 1 : 560 000, předkládá druhá nejstarší známá mapa Slezska z roku 1561, kterou vytvořil učenec a pedagog Martin Helwig z Vratislavi. Je orientována k jihu. Ani on ještě žádnou hranici do mapy nezanesl a Morava je pouze přiblížena latinským popisem MORAVIA, stejně jako Slezsko popisem SILESIA. Právě okrajová poloha Moravy uživateli mapy naznačuje, že někde tam je mezi nimi hranice. Mapa má bohatou heraldickou výzdobu, vidíme zde znaky slezských knížectví a mezi nimi také znak niského (Jesenicko), opavského a těšínského knížectví včetně znaků jejich hlavních měst. Tímto autor mapy tato území zařadil do Slezska. Vidíme zde Beskydy a Jeseníky, ty s německým popisem GESENCK, zdůrazněné snad proto, že je Martin Helwig nechápal jen jako významný prvek v krajině, ale i jako horský předěl mezi oběma zeměmi. Nevynechal řeky Moravici, Odru a Ostravici jako nositelky části moravskoslezské hranice.

Její obraz přinesla teprve mapa Moravy matematika, kartografa a astronoma Paula Fabricia z roku 1569. K jejímu vyjádření, při měřítku mapové kresby 1 : 330 000, použil čárkovanou čáru, kterou na východě přiložil k toku řeky Ostravice, která byla a je hraničním tokem mezi Moravou a Slezskem. V oné době byla západní hranicí těšínského knížectví. Dále na západ však tuto čáru vedl již jen přibližně. Například hrad Sovinec a město Rýmařov zahrnul do Slezska, ačkoli náleží k Moravě. Přesto i takovýto zákres hranice oceňujeme, alespoň jako první známý.

V zákresu moravskoslezské hranice následoval Pavla Fabricia tvůrce a vydavatel map Abraham Ortelius. Využil Helwigovy mapy Slezska a podle ní vytvořil svou vlastní mapu, v menším měřítku, opět jen přibližném, 1 : 1 300 000 a tentokráte orientovanou k severu. Vyšla v roce 1570 a tuto hranici na ní vidíme. Ani on se nevyvaroval chyb. Například město Ostrava je přiřazeno do Slezska, avšak města Bílovec a Odry na Moravu. Stejně tak Benešov (Horní), Bruntál a Andělská Hora. Tyto chyby byly přeneseny i do dalších vydání a nalezneme je i u jiných autorů, kteří tyto prostorové informace od něj převzali.

S velkou znalostí zakreslil průběh pojednávané hranice další učenec a pedagog Jan Amos Komenský na své mapě Moravy z roku 1624. Položil ji na řeku Ostravici a Odru a patřičně stočil v oblasti města Fulneku. To zde leží náležitě na Moravě a naopak blízké město Odry stejně tak náležitě ve Slezsku. Pak hranici směruje k severozápadu a připojuje k řece Moravici. To, v čem před ním pochybil Abraham Ortelius, to podává v zásadě správně. Nakonec vede hranici horami Jeseníků. Je zde ale vykreslena na jejich jižních svazích, ne na hřebenech. Rovněž by měla končit na hranicích Kladska a vytvářet zde trojmezí, což se nestalo. Mapa měla přibližné měřítko 1 : 530 000.

O něco později se v roce 1636 objevila celková mapa Slezska od úředníka a vychovatele Jonase Sculteta. Dotýká se také českého Slezska a i ona podává moravskoslezskou hranici. V části zákresu dle mapy Jana Amose Komenského, tedy správně, přičemž navíc nepominul ani skutečnost trojmezí na hranici Kladska, v oblasti města Ostravy dle map s původem u Abrahama Ortelia, tedy chybně. Její měřítko bylo asi 1 : 1 000 000.

Jonas Scultetus se současného českého státního území dotkl také samostatnou mapou niského knížectví, která ve své jižní části zobrazuje prostor dnešního Jesenicka. Má větší měřítko než celková mapa Slezska, tedy je i podrobnější. Bylo 1 : 180 000. Je dobou svého vzniku řazena k roku 1645 a je méně obvykle opět orientována k východu. Sledovaný úsek hranice vidíme na mapě vpravo a obecně lze říci, že je vyveden blízko skutečnosti. Také zde, a velmi výrazně, zaznačil trojmezí Kladska, Moravy a Slezska. Byl s prostorem velmi dobře obeznámen, ostatně, byl také autorem dvou map Kladska.

V roce 1692 vyšla mapa Moravy, kterou zpracoval duchovní, zeměměřič a kartograf Georg Matthaeus Vischer Tyrolský. Kromě území Moravy zaznamenal také jižní části Slezska a obě historické země oddělil mapovým znakem zemské hranice. Je li opřena o vodní toky Ostravici, Odru a Moravici, je přesnost jejího zákresu shodná s přesností zákresu těchto vodních toků. Mimo ně je zákres velmi zjednodušený, pokusil se ale zahrnout i moravské enklávy. V oblasti Ketře, Jaktaře a Osoblahy. V tomto je nepochybně přednost jeho mapy. Nelze také pominout, že v západní části kresby naznačil průběh hranice zdařile, běží již po hřebenech jesenických hor.

Tyto mapy vznikly jako výsledek práce soukromých osob s celkově nepostačujícím podílem potřebných měřických činností. Tomu odpovídala i jejich úroveň a tedy i mnohdy jen malá přesnost zákresu hranice mezi Moravou a Slezskem.

Počátek 18. století byl spojen se zvýšeným zájmem tehdejšího habsburského státu o podrobné a přesné mapy monarchie a tak byla v roce 1716 vydána mapa Moravy. Zpracoval ji císařský důstojník, zeměměřič a kartograf Johann Christoph Müller. Na 4 listech, v měřítku 1 : 180 000, podal Moravu a příhraničí sousedních zemí, tedy i Slezsko. Autor měřil přímo v terénu, mapa je relativně přesná a relativně přesný je i záznam zemské hranice. Vidíme zde její průběh po výše jmenovaných vodních tocích Ostravici, Odře a Moravici, jinde pak, jak náleželo. Včetně moravských enkláv ve Slezsku a to i těch malých. Obecně byla zobrazena takřka všechna malá sídla a tak můžeme velmi dobře určit, které patřilo k Moravě a které ke Slezsku. Přípustně byla hranice vedena i v horách, zde míněno v Jeseníkách, větší pochybení nalézáme v případě hory Pradědu. Místo, aby hranice procházela jeho vrcholem, prochází nad jeho severovýchodním úpatím a tato hora je tímto nesprávně přiřčena pouze k Moravě.

Vzpomeneme ještě samostatnou mapu těšínského knížectví od učitele jménem Jonas Nigrini. V latinsky psaném chronogramu nese vročení 1724.  Z moravskoslezské hranice zobrazuje v měřítku 1 : 153 000 přirozeně jen úsek na řece Ostravici.

Slezsko získalo soubor podrobnějších map v rámci státního mapování, které z císařského rozkazu vykonal další rakouský důstojník, zeměměřič a kartograf Johann Wolfgang Wieland, po jeho smrti stejně tak způsobilý Matthäus Schubarth.

Byla zmapována jednotlivá slezská knížectví. Českého Slezska se dotýkají od západu počínaje mapy knížectví niského, krnovského, opavského, ratibořského a těšínského. Všechny jsou datovány rokem 1736 a mají měřítka 1 : 149 500, 1 : 92 500, 1 : 150 500, 1 : 109 000 a 1 : 124 000. Nesou znaky topografických map středního měřítka, vyjádření nerovností terénu zastaralou kopečkovou metodou bylo nahrazeno krajinnými šrafami, mapy se staly sice o něco méně názorné, ale věrnější. Lze na nich velmi dobře sledovat průběh všech hranic, tedy i zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem a opět i hranice moravských enkláv. Hranice jsou vyjádřeny tečkovanou čarou a barevně zvýrazněny. Je zřejmé, že byly vyšetřeny přímo v terénu. Vidíme je například nejenom na řekách, ale i na malých potocích tak, jak skutečně existovaly. Tyto mapy jsou prvním důvěryhodným pramenem k poznání průběhu sledované hranice. V krajním případě by bylo možno onu zemskou hranici z těchto map v terénu zpětně vyznačit.

Slezské války v letech 1740 – 1742, 1744 – 1745, 1756 – 1763 ukázaly nutnost nových podrobných map většího měřítka. To bylo stanoveno ve velikosti 1 : 28 800. Morava byla zmapována v letech 1764 – 1768 na 126 mapových listech, Slezsko hned v roce 1764 na 40 mapových listech. Vznikly velmi podrobné topografické mapy, avšak bez geodetických základů, mnohdy jen pouhým nazíráním na krajinu. Základní polohopisnou kostru tvořily pouze zvětšeniny mapy Moravy od Johanna Christopha Müllera a mapy slezských knížectví od Johanna Wolfganga Wielanda a jeho pokračovatele Matthäuse Schubartha. Byly proto značně nepřesné. Avšak i takto mají vysokou dokumentární hodnotu, hranice mezi Moravou a Slezskem byla vykreslena s velkou pozorností a dnes by ji bylo možno již z těchto map přenést do map moderních a následně podle nich, bez zásadních odchylek, vyznačit znovu v terénu. Její průběh nalezneme jak na moravských, tak i slezských mapových listech.

Nejhodnotnějším mapovým podkladem k poznání průběhu hranice mezi Moravou a Slezskem jsou katastrální mapy. Jejich základ byl položen císařským patentem v roce 1817 v podobě stabilního katastru. Bylo zvoleno velké měřítko 1 : 2880, mapování probíhalo po historických zemích a každé katastrální území má svou vlastní ostrůvkovou katastrální mapu. Mapy zobrazují pouze polohopis s názvoslovím, výškopisná složka není zastoupena. S využitím map stabilního katastru příhraničních katastrálních území, jejichž katastrální hranice jsou z části také hranicemi zemskými, jsme pak opět schopni tyto hranice v terénu vyznačit. To platí v tom případě, že v daném katastrálním území nedošlo později ke změně hranic katastrálních území a tedy někdy i ke změně hranic zemských. Pak musíme čerpat informace z mladších katastrálních map.

S ohledem na velké množství katastrálních území při společné hranici Moravy a Slezska a následnou pracnost takového výzkumu, je namístě využít jiné dobové mapy státního mapového díla, mapy menšího měřítka, nejlépe mapy topografické, samozřejmě se zákresem zemských hranic. Jako takové mohou posloužit topografické sekce map III. vojenského mapování v měřítku 1 : 25 000, nejlépe v československé úpravě, případně speciální mapy z nich odvozené v měřítku 1 : 75 000, také nejlépe v československé úpravě.

V prvém případě to jsou mapové listy číslo 3958/1, 3958/2, 3958/4, 4058/2, 4059/1, 4059/2, 4059/4, 4060/3, 4060/4, 4159/2 , 4160/1, 4160/2, 4160/3, 4161/1, 4161/3 , 4261/1.

V druhém případě to jsou mapové listy číslo 3958, 4058, 4059, 4060, 4159, 4160, 4161, 4261.

Po získání potřebných informací o posledním platném průběhu zemské hranice mezi Moravou a Slezskem je možné ji přenést do moderních topografických map středního měřítka 1 : 10 000, 1 : 25 000, 1 : 50 000. Podle těchto by ji bylo možno případně i vyznačit v terénu. Nicméně, toto je v současnosti zbytečné, navíc by takové úplné a přesné zpětné vyznačení bylo velmi pracné a nákladné. Ale v některých úsecích, na vybraných silničních komunikacích a přemostěních, by i jen v přibližné podobě přispělo ke zvýšení zajímavosti mnohých míst a jejich přeměnu v předmět zájmu turistického ruchu. A to se nakonec týká všech tří historických zemí České republiky.

Lze uvést několik zvláště vhodných míst k takovému zásahu a připomenutí.

Hora Praděd (1491) je často označována jako nejvyšší hora Moravy. Je to pravda jen zčásti. Historická hranice prochází jeho vrcholem a tak je tedy Praděd současně nejvyšší horou nejen Moravy, ale i Slezska. Tím spíše, že samotný vrchol leží na slezské straně hranice. Možná toto označení nejvyšší hora by mělo náležet dokonce jen ke Slezsku.

Toto byl případ místa ve volné přírodě.

Nejednou však stará zemská hranice prochází nějakým sídlem. Pokud je součástí jejich názvu označení Moravský, Moravská, Moravské, Slezský, Slezská, Slezské, pak je příslušnost té které části ke konkrétní historické zemi zřejmá a lze tušit i průběh zemské hranice. Avšak i zde by bylo vhodné ji v terénu naznačit. Jako příklad můžeme uvést Moravský Kočov a Slezský Kočov, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu.

V případě Kočova na silniční komunikaci, v případě Ostravy na mostech přes řeku Ostravici.

Není li sídlo rozděleno a nese li ve svém názvu název historické země, je jeho příslušnost zřejmá. Například Háj ve Slezsku. Průběh zemské hranice ale z tohoto názvu určit nelze, zvláště, leží li takové sídlo vzdáleně od jeho hranic.

Jsou však místa, kde žádný název nic takového nenaznačuje. Je známo, že město Frýdek-Místek je tvořeno původně samostatnými městy Frýdek a Místek, ne ale všichni již vědí, že Místek leží na Moravě a Frýdek leží ve Slezsku. A také, že hranici zde tvoří právě již dříve zmiňovaná řeka Ostravice.  Spojuje je most, a pokud by na něm byla místní zemská hranice vyznačena, byl by tak připomenut její průběh a bylo by zřejmé, kde která část města leží.

Město Fulnek je obecně považováno za město ležící na Moravě. Jeho část Děrné leží ale ve Slezsku. A tady rovněž, jestliže by byla stará zemská hranice nějak naznačena, místo by získalo nepochybně na zajímavosti. Což se v nějaké podobě dnes snad již děje.

Pro obnovení povědomí všech tří historických zemí České republiky, to je Čech, Moravy a Slezska a znalost průběhu jejich hranic, je žádoucí vydání obecně zeměpisné mapy České republiky se zřetelným vyznačením hranic a popisem území všech těchto zmíněných zemí. Vhodné měřítko je 1 : 500 000, 1 : 750 00, případně i 1 : 1 000 000.

Pro obnovení povědomí Slezska a znalost průběhu jeho hranic, je žádoucí vydání samostatné stejně obecně zeměpisné mapy této severovýchodní části České republiky se zřetelným vyznačením jeho hranic a popisem jeho území. Vhodné měřítko je 1 : 200 000.

Je to úkol proveditelný a potřebný.

Jak napsal autor druhé nejstarší známé mapy Slezska z roku 1561 Martin Helwig ve svém výkladu k mapě v roce 1564 (v přibližném českém překladu):

„ Mělo by se uvážit, zda je rozumného člověka důstojno, aby neznal, nebo nechtěl znát svou domovinu, když každé dobytče pozná svoji stáj a přístřeší!“

Tato slova neztratila nic ze své platnosti ani dnes.

Tomáš Grim

Napište mi svůj názor