Scultetova mapa Slezska
Hlučínsko je velmi starou součástí českého státu. V roce 1742 však bylo od něj odtrženo, připojeno k Prusku a zpět navráceno teprve v roce 1920. Jeho menší část pak dokonce až v roce 1923. Znovu bylo odtrženo v roce 1938, připojeno k Německu a podruhé navráceno v roce 1945 1). Tento stav trvá podnes. Oproti zbývajícímu území českého státu prošlo tedy částečně odlišným dějinným vývojem, to se odrazilo i v jeho mapovém obrazu.
V pojednáních týkajících se vývoje mapového zobrazení území československého a českého státu však není tato skutečnost odloučení nijak zohledněna a mapový obraz Hlučínska obou období je zcela pominut. Hlučínsko je zcela výjimečné území 2), naši pozornost si zaslouží nejen zmíněné mapy, ale i ty jeho mapy, které vznikly až v době, kdy se Hlučínsko opět stalo součástí českého státu.
Předložený příspěvek je jen nepatrným počátečním pokusem o vyplnění této mezery. V této chvíli je zcela mimo autorovy možnosti předložit seznam a zhodnocení všeho kartografického snažení s vazbou k tomuto území. A to jak z důvodů dostupnosti těchto map, tak z důvodů časových.
Pro úplnost si stručně připomeneme, jaká mapová tvorba tomuto odlišnému období předcházela.
Prostor Hlučínska sice již zachytily starověké, středověké a raně novověké mapy Evropy a střední Evropy, ze zeměpisných objektů předmětného území však zobrazily jen řeku Odru, která jeho území vymezuje na východě 3).
Více představila teprve k jihu orientovaná mapa Slezska Martina Helwiga (5. 11. 1516 Nisa – 26. 1. 1574 Vratislav) z roku 1561. Je zakreslena nejenom zmíněná řeka Odra, ale také již i řeka Opava, která území Hlučínska vymezuje na jihu. Tyto vodní toky jsou v německém jazyce popsány jako ODER.FLVS a Oppa flu. Mimo ně jsou zde zanesena také 3 sídla. Jejich polohu určuje kruhový mapový znak, který je v seznamu mapových znaků, tedy mapové legendě, popsán, opět v německém jazyce, jako STADT. Čili, přeloženo do českého jazyka, město. Z leva 4), čili od východu počínaje čteme Hiltschin, Benischaw a Czauditz. V českém jazyce Hlučín, Benešov (Dolní) a Sudice 5).
O něco mladší, stejně jako všechny následující, k severu orientovaná mapa sousední Moravy Paula Fabricia (1519 Lubáň – 1588 Vídeň) z roku 1569 nepředkládá nic více než jen mapový obraz řek Opavy a Odry. Jsou popsány v německém jazyce jako Oppa fl a Oder fl: 6).
Naproti tomu mapa Moravy od Jana Amose Komenského (28. 3. 1592 ? – 15. 11. 1670 Amsterdam) z roku 1624 7), co se obsažnosti prostoru Hlučínska týče, se nijak zvlášť neliší od mapy Slezska Martina Helwiga a v rámci samostatného opavského knížectví představuje takřka totéž – oba výše uvedené vodní toky a znovu 3 sídla. Čteme zde Oppa flu. a Odera flu, Hoβtitz, Beneschow a Hiltschin. Na mapě jsou názvy sídel vypsány v německém jazyce, v posledním případě je připojen i název český a to s vysvětlením B.(ohemice) Hlučjn. Městečko Sudice již v mapě nenalezneme. V českém jazyce tedy Opava, Odra, Hoštice (Velké), Benešov (Dolní) a Hlučín 8).
Slezský kartograf 17. století Jonas Scultetus (30. 7. 1603 Šprotava – 14. 7. 1664 Lešno) také vytvořil celkovou mapu Slezska. Vyšla v roce 1636 9). Zachytil na ní tedy i oblast Hlučínska. Z toho co je zobrazeno, lze usuzovat, že vycházel jak z mapy Martina Helwiga, tak z mapy Jana Amose Komenského. Zakreslil řeku Opavu a řeku Odru, ze sídel Sudice, Benešov (Dolní) a Hlučín. Jejich názvy na mapě jsou vypsány v německém jazyce a zní: Oppa flu, Odera fl, Czauditz, Beneschow a Hiltschin 10).
Rokem 1692 je datována mapa Moravy, kterou vytvořil Georg Matthaeus Vischer Tyrolensis (22. 8. 1628 Wens – 13. 12. 1696 Linec) 11). Zde bychom mohli očekávat, že se autor v rámci slezského příhraničí nějakým způsobem dotkne i Hlučínska. Nestalo se tak a jmenovaný neučinil nic více, než že zde zaznačil tok řeky Opavy a řeky Odry, které však ani nepopsal 12).
Tyto původní mapy byly vytvořeny soukromými osobami z jejich vlastní vůle. Další původní mapy velkých územních celků již byly vytvářeny v zájmu státu.
V roce 1716 byla jako taková vydána mapa Moravy. Její tvůrce důstojník císařské rakouské armády kapitán inženýr Johann Christoph Müller ( 15. 3. 1673 Norimberk – 21. 6. 1721 Vídeň) 13)vedle území Moravy zachytil i slezské pohraničí a zde i Hlučínsko. Oproti předchozím mapám zakreslil v měřítku 1 : 180 000 14)nejenom výše zmiňované hlavní vodní toky Opavu a Odru a již jmenovaná sídla, ale vícero dalších mnohem menších vodních toků, též vody stojaté, četné porosty a především i řadu velmi malých vesnic. Není bez zajímavosti, že řeku Opavu zde podává pod jejím místně často a nesprávně užívaným názvem Oppawitza. a řeku Odru s názvem Odra. Vždy s doplňkem fl. Český původ názvů obou vodních toků a sídel je i v německém přepisu zcela zřejmý. Navíc jsou také zakresleny silnice z města Opavy do měst Ratiboře a Těšína, tedy ve všech případech hlavních měst příslušných slezských knížectví. Reliéf je vyjádřen kopečkovou metodou.
Podrobnější obraz přineslo až samostatné mapování Slezska, kterého se ujal další císařský důstojník poručík inženýr Johann Wolfgang Wieland (? – 10.1736 Vídeň). Slezsko mapoval po jednotlivých knížectvích, v roce 1732 zmapoval i Opavsko a v jeho rámci Hlučínsko. Vzniklá mapa nese letopočet 1736. Má přibližné měřítko 1 : 148 000 15). Její obsah tvoří sídla všeho druhu, silnice, hranice knížectví, vodstvo tekoucí i stojaté a porosty. Reliéf je vyjádřen volnými šrafami 16). Názvosloví je v jazyce německém, v některých případech je připojen název uváděný písmenem B.(ohemice) jako český. Mapa nese znaky topografické mapy středního měřítka s široce rozpracovanou mapovou legendou předkládající kromě uvedeného četné další objekty a zařízení. Je již naznačen i půdorys nevýznamných sídel a také vyjádření reliéfu se více blíží skutečnosti 17). Po smrti Johanna Wolfganga Wielanda přistoupil k dokončení mapového díla další císařský důstojník poručík inženýr Matthäus von Schubarth (? – 1758) 18). K jeho zveřejnění došlo teprve v roce 1752 v rámci Atlasu Slezska 19).
V té době již bylo Hlučínsko 10 let součástí Pruska 20).
V nových podmínkách ho již na začátku 40. let zaznamenala rozměrná 21), více nástěnná než příruční, k jihu orientovaná rukopisná mapa, s veškerými popisy a názvem v německém jazyce: Kaiserl. Königl.//Militairische Ober-Schlesische// Pass-Charte//Von Jägerndorff an, ganz Troppau,//Teschen, Friedeck und einen Theil der Graf(schaft)//Bilitz, nebst den merkwürdigsten Pässen//von Grätz im Troppauischen nach Mähren//und Jablunka nach Ungarn zu, und den// Verschanzungen, die an den Gränzen angelegt sind,//aufgenom(m)en und gezeichnet von Heinrich du Moulin. 22) Autorem byl nám blíže neuvedený Heinrich du Moulin (? – ?). Není datovaná, ale protože je věnována především té části Slezska, která zůstala po I. slezské válce zachována rakouské monarchii, 23) můžeme mít za to, že zachycuje stav po skončení tohoto konfliktu. 24) Nově vzniklé státní hranice nejsou nikde zakresleny, ale užití slov císařská a královská v jejím názvu naznačuje novou státoprávní skutečnost na hornoslezském a slezském teritoriu vůbec. Původ mapy není zcela jasný. Zdá se být spíše pruský. A to vzhledem k jižní orientaci mapy, která vyhovuje příchodu od severu, tedy nově od pruské strany. Nakonec tomu nasvědčuje i její současné uložení. Měřítko mapy je přibližně 1 : 72 000. 25) To umožnilo zakreslit velká i malá sídla, včetně náznaku jejich půdorysu, mnohé cesty, nikoli jen ty hlavní, vodstvo tekoucí i stojaté, porosty, reliéf. Nejvýznamnější složkou obsahu mapy jsou možné pochodové trasy touto částí Slezska a v oné době tam vybudovaná polní opevnění. Kresba je doplněna popisem hlavních pochodových tras. Hlučínsko vidíme v její dolní polovině 26). Mapa je do té míry podrobná, že z ní již můžeme usuzovat i na vzhled jeho krajiny.
Po okupaci Slezska (a Kladska) se nová pruská státní moc usilovala o získání podrobného mapového obrazu celého dobytého území. Mapováním byl rozkazem pruského krále Friedricha II. (24. 01. 1712 Berlín – 17. 08. 1786 Postupim) 27)ze dne 20. 11. 1746 28) pověřen pruský důstojník, nejprve kapitán inženýr, nakonec pak plukovník Christian Friedrich von Wrede (1702 – po 1764). Postupně bylo uskutečněno v letech 1746/1747 – 1753 a jeho výsledkem bylo celkem 195 skvěle vykreslených k severu orientovaných rukopisných mapových sekcí o velikosti 52 x 73 cm s mapovým obrazem na ploše 43 x 60 cm. Byly rozděleny do 5 svazků 29). Hlučínsko nalezneme ve 3 svazku. Ten obsahoval 35 mapových sekcí. Je uveden titulním listem, který nese název: KRIEGES CARTE / Des Theiles von Ober Schlesien diesseits der Oder, von Brieg bis / Oderberg, ferner längst der Oesterreichischen Grentze über Troppau und / Jaegerndorff bis Patschkau und so fortan über Münsterberg und Brieg a je datován v Kladsku dne 15. 9. 1750 30). Titulní list je na všech stranách doplněn plány vybraných měst a mezi nimi vlevo při horním okraji i plánem Hlučína. Je to zřejmě nejstarší dochovaný plán tohoto města. Je vykreslen na ploše 99 x 140 mm 31) a tomuto rozsahu odpovídá i relativně malé přibližné měřítko 1 : 14 000 32). Avšak i při tomto poměru zmenšení v něm nalezneme řadu hodnotných informací. Vidíme zde například zákres městského opevnění. Součástí titulního listu je i široká mapová legenda nadepsaná Signaturen Tabelle. Pod ní je vyneseno poměrové měřítko, z něhož lze odvodit základní přibližné číselné měřítko všech sekcí 1 : 35 000 33). Město samo a jeho širší okolí je představeno na sekci číslo 33. Obsah mapy odpovídá obsahu topografických map takového měřítka, tato válečná mapa mohla ve své době plně sloužit svému určení. Dnes je mimořádně cenným dokumentem stavu kulturní krajiny Hlučínska onoho období. Tím spíše, že mapové sekce byly doplněny statistickými údaji o počtu a skladbě obyvatel jednotlivých míst i o počtu koní tamtéž. Tyto údaje nalezneme při pravé straně příslušné sekce. Je žádoucí zajistit reprodukce této mapové sekce a úvodního listu a zákres podrobně vyhodnotit 34). Nejsou vyloučena zajímavá zjištění, případně potvrzení odjinud známých skutečností. Výsledky práce Christiana Friedricha von Wredeho byly utajeny a veřejnosti představeny teprve na počátku 20. století 35). Nemohly tak být využity k tvorbě dalších map.
18. a 19. století přineslo značné množství map různého druhu, většího či menšího měřítka, zpravidla obecně zeměpisných a správního členění, vytvořených na podkladě starších map, které jsme vzpomenuli výše. Jejich autoři se je snažili aktualizovat, mapy měly sloužit i osvětě a vzdělávání, poštovnímu styku, obchodu a dopravě obecně. Tyto odvozeniny nemáme k dispozici a tak nemůžeme ani posoudit, zda pro oblast Hlučínska přinesly něco hodného zvláštního zřetele.
Změnu přinesla až 1. polovina 19. století. Z popudu pruského generálního štábu proběhlo podrobné topografické mapování Slezska. Výsledkem byla mapa v měřítku 1 : 25 000, z ní byla odvozena mapa v měřítku 1 : 100 000. Ta pak byla od roku 1840 zpřístupněna veřejnosti 36). Byl získán podrobný a přesný mapový podklad ke tvorbě četných dalších odvozených map. Prostor dnešního Hlučínska pokrylo celkem 8 mapových listů měřítka 1 : 25 000 a 2 mapové listy měřítka 1 : 100 000 37).
Podobně jako v předchozím případě nemůžeme prozatím ani zde uvést žádnou mapu a na ní nahlížet tehdejší mapový obraz dnešního Hlučínska.
Přednostně chceme představit takové mapy tohoto území, které nebyly v domácí české literatuře dosud pojednány. Přesto však vzpomeneme mapu, která vznikla na území tehdejší rakouské monarchie a která je naší, především odborné veřejnosti dobře známá. Pomineme li přehlednou mapu Slezska malého měřítka od slezského buditele pruských Moravců, vlasteneckého kněze Cypriána Lelka (20. 10. 1812 Dolní Benešov – 26. 4. 1883 Vodka) 38), který ji vytvořil v české řeči, a která se Hlučínska zásadním způsobem nedotkla 39), byla v oné době tato mapa pravděpodobně jediná, která předložila názvy zobrazených sídel Hlučínska (a to všech) v původní české podobě. Autorem mapy byl historik a jazykovědec Alois Vojtěch Šembera (21. 3. 1807 Vysoké Mýto – 23. 3. 1882 Vídeň) 40). Mapa nese název: MAPA / ZEMĚ MORAVSKÉ. / S částmi pohraničnými / SLEZSKA, ČECH, RAKOUS I UHER. Vyšla ve Vídni v roce 1863 v měřítku 1 : 288 000. V některých případech podává názvy některých sídel poněkud jinak, než jak je známe dnes. Například místo Třebom uvádí Třeboň, místo Bolatice uvádí Boletice 41). To její význam ale nijak nesnižuje. Všechny mapy té doby, ať již na pruské nebo rakouské straně, vypisují názvy těchto sídel jen v německém jazyce a tedy často velmi zkomoleně. Alois Vojtěch Šembera je nejenom (takřka vždy) uvedl ve správném znění ale tímto způsobem i připomenul nepominutelnou českou minulost této části Horního Slezska.
O 55 let později, v roce 1918, v době vzniku samostatného československého státu a prvních pokusů o převzetí Hlučínska do jeho hranic, vyšla mapa s názvem BÝVALÉ / KNÍŽETSTVÍ OPAVSKÉ. Jako přílohu Věstníku Matice opavské č. 24 z uvedeného roku ji na podkladě Wieland-Schubartovy mapy Opavského knížectví, viz výše, zpracoval vlastivědný pracovník, pedagog a archivář Václav Hauer (17. 2. 1860 Křimice – 6. 12. 1942 Opava) 42). Mapa měla podpořit oprávněné české požadavky na zisk tohoto území. Všechny názvy sídel, stejně jako další popisy, jsou uvedeny výhradně v jazyce českém. Co se odlišnosti přepisu proti současnému znění týče, vidíme zde jen jeden případ, nám již známé Boletice namísto Bolatice. Tak nízký počet je doklad mnohem lepších autorových znalostí tohoto území než v případě jeho předchůdce. Mapa má měřítko 1 : 200 000 43). Jakkoli je kresebně velmi neumělá, je cenným dokladem snah o obnovení českého národního státu.
O 2 roky později, v roce 1920, kdy již bylo Hlučínsko takřka celé začleněno do nového československého státu, vydal slezský vlastivědný pracovník Adolf Emil Vašek (1881 – 1948) 44) v Opavě spisek Hlavní data o Ratibořsku v části naší republice přiřčené. S mapkou a s německým názvoslovím. Přílohou mu byla MAPA MORAVSKÉHO RATIBOŘSKA / jež dle versailleské smlouvy připadá / Československé republice / Měřítko 1 : 150 000. Sice jen černobílá mapa je již po grafické stránce zpracována výrazně lépe. I zde však nalezneme rozdíly ve znění názvů sídel oproti současnosti. Obec Třebom je znovu popsána jako Třeboň, namísto Ludgeřovice čteme Lidheřovice. Zřejmě snaha tyto, slezským prostředím ovlivněné názvy, co nejvíce počeštit. Mapa je ale především zajímavá tím, že nese záznam linie, která v zásadě určila konečný rozsah získaného území Hlučínska 45).
Z doby, kdy již byly hranice Hlučínska jednoznačně určeny, pochází MAPA POLITICKÉHO OKRESU / HLUČÍNSKÉHO. V měřítku 1 : 100 000 ji nakreslil slezský pedagog Josef Cibulka (29. 5. 1910 Jakubčovice – 4. 12. 1997 Hradec nad Moravicí) 46). Měla sloužit výuce. Byla schválena výnosem Zemské školní rady v Brně dne 8. 10. 1934. Mapa je velmi podrobná, má rozvinutou mapovou legendu, nese znaky topografické mapy uvedeného měřítka, výškopisné poměry jsou vyjádřeny kótami a hypsometrickými vrstvami. Názvosloví svým zněním již odpovídá současnému stavu. Byla velmi pečlivě vykreslená a stejně dobře mnohobarevně vytištěná firmou Václav Neubert a synové v Praze. Je to vynikající výsledek práce soukromé osoby, který plně snese srovnání s úředními mapami té doby, jaké například vydával Vojenský zeměpisný ústav v Praze.
Mapový obraz Hlučínska si vyžaduje široké pojednání. Toto je teprve jeho počátek.
RNDr. Tomáš Grim, Ph.D.,Poznámky a zdroje
1) Více viz heslo Hlučínsko in: KOLEKTIV: Encyklopedie Slezska, OU, Ostrava 2000, s. 62; GRIM, Tomáš: Stanovení hranic Hlučínska po I. světové válce. In: Sborník konference při příležitosti 90. výročí připojení Hlučínska k Československu (4. února 2010). Hlučín 2010, s. 4 – 11.
2) Hlučínsko bylo samostatně zastoupeno ve velkém státním znaku Československé republiky dle zákona 252/1920 Sb. ze dne 30. 3. 1920. Viz HÄUFLER, Vlastislav: O vzniku a vymezení našich státních hranic. In: Acta Universitatis Carolinae, Geographica, XIII, II, UK, Praha 1978, s. 23. K problematice velkého státního znaku viz PETRÁŇ, Josef: Český znak. MK ČSR, Praha 1970, s. 62.
3) Srovnej GRIM, Tomáš.: Nejstarší kartografická zobrazení Slezska. In: Vývoj slezské kartografie do počátku 18. století. Hradec nad Moravicí 2005, s. 17 – 36. Disertační práce, nepublikováno.
4) Takto bude postupováno i níže. Poznámka autora.
5) K osobě autora a k mapě KUCHAŘ, Karel: Helwigova mapa Slezska (1561). In: Mapy českých zemí do poloviny 18. století – Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I. díl. Praha 1959, s. 45. Popis dle reprodukce mapy tamtéž list č. 11.
6) K osobě autora SEMOTANOVÁ, Eva: Atlas zemí Koruny české. Praha 2002, s. 172. K mapě KUCHAŘ, K.: Fabriciova mapa Moravy (1569). In: Mapy (jako pozn. 5), s. 31. Popis dle reprodukce mapy tamtéž list. č. 7.
7) K mapě a osobě autora DRÁPELA, Milan, Václav: Druhá původní mapa Moravy (1624) a její deriváty. In: Vývoj moravské kartografie. Brno 1994, s. 43, 130. Habilitační práce, nepublikováno. Místo jeho narození není přesně známo. Šířeji Uherskobrodsko.
8) Viz reprodukce mapy in: KUCHAŘ, K.: Mapy (jako pozn. 5), list č. 8.
9) GRIM, T.: Mapy Slezska Jonáše Sculteta. In: Vývoj (jako pozn. 3), s. 214-216.
10) Jonas Scultetus zakreslil v prostoru Hlučínska tatáž sídla jako Martin Helwig, název Benešov (Dolní) však uvedl ve znění tak jako před ním na své mapě Moravy Jan Amos Komenský. Poznámka autora. Popis dle původního výtisku mapy ze sbírek Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK) Zeměměřického úřadu. Má inventární číslo I-1-50.
11) DRÁPELA, M. V.: Třetí původní mapa Moravy (1692). In: Vývoj (jako pozn. 7), s. 59, více s. 136.
12) Viz reprodukce mapy ze sbírek ÚAZK. Má inventární číslo V/144.
13) K mapě a osobě autora DRÁPELA, M. V.: Čtvrtá původní mapa Moravy (1716) a její deriváty. In: Vývoj (jako pozn. 7), s. 70-77, 132.
14) KUCHAŘ, K.: Müllerova mapa Moravy (1716). In: Mapy (jako pozn. 5), s. 42.
15) KUCHAŘ, K.: Wielandovy mapy Slezska (1736). In: Mapy (jako pozn. 5), s. 50-52. Datum a místo narození neuvádí, stejně tak den jeho smrti.
16) NOVÁK, Václav: Wielandovy mapy Slezska. In: Slezský sborník 49. Opava 1951, s. 495.
17) Popis dle reprodukce mapy in: KUCHAŘ, K.: Mapy (jako pozn. 5), list. č. 12 a.
18) LINDNER, Klaus: Zwischen Oder und Riesengebirge – schlesische Karten aus fünf Jahrhunderten. Weissenhorn 1995, s. 173. Datum a místo narození neuvádí, stejně tak den, měsíc a místo smrti.
19) KUCHAŘ, K.: Wielandovy (jako pozn. 5), s. 51.
20) Podle podmínek míru Berlínského ze dne 28. 7. 1742. Srovnej ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny Slezska v datech. Praha 2004, s. 200.
21) 1224 x 1370 mm. Měřeno na původním výtisku, levá x dolní strana, který je uložen v mapovém oddělení Státní knihovny v Berlíně. Jeho signatura je Kart. O 7136. Staatsbibliothek zu Berlin, Preussischer Kulturbesitz, Kartenabteilung, Unter den Linden 8, 10117 Berlin (Mitte), http://karten.staatsbibliothek-berlin.de.
22) Přepis názvu mapy dle LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 188.
23) ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny (jako pozn. 20), s. 200.
24) Srovnej dataci Um 1740 (?) in: LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 188 a viz reprodukci mapy s popiskem tamtéž na s. 86 a 87.
25) LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 188.
26) Popis dle reprodukce mapy in: LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 87.
27) Heslo 44) B. II. Veliký in: Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí., III. Praha 1890, s. 593.
28) LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 174.
29) LINDNER, Klaus: Christian Friedrich von Wrede. Krieges-Carte von Schlesien 1747-1753. In: Monumenta cartographica et topographica 1. München 1992, s. 10 a TÝŽ: Zwischen (jako pozn. 18), s. 174.
30) LINDNER, K.: Christian (jako pozn. 29), s. 11.
31) Zde i níže autorova osobní zjištění na původních mapách.
32) LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 174.
33) LINDNER, K.: Zwischen (jako pozn. 18), s. 174.
34) Stejně tak je žádoucí pořídit reprodukce i všech dalších mapových sekcí, které se dotýkají současného území České republiky. Poznámka autora.
35) LINDNER, K.: Christian (jako pozn. 29), s. 21.
36) KOT, Henryk: Historia Nowożytnej kartografii Śląska 1800 – 1939. Katowice 1970, s. 48.
37) Viz klady mapových listů. Archiv autora.
38) Viz http://www.dolnibenesov.cz/?akce=mesto_znami-rodaci. Vodka, dnes vesnice Wódka, v okrese Hlubčice (Głubczyce) v Polsku. Poznámka autora.
39) Mapa má název Mapa Slézsko představující. Kopie v archivu autora.
40) DRÁPELA, M. V.: Vývoj (jako pozn. 7), s. 135.
41) K mapě viz SEMOTANOVÁ, Eva: Mapa Moravy a Slezska Aloise Vojtěcha Šembery z roku 1863. In: Morava a Slezsko na starých mapách. Dobruška 2008. Popis dle reprodukce mapy tamtéž list č. 1 a 2.
42) Viz heslo Hauer Václav in: KOLEKTIV. Encyklopedie Slezska, OU, Ostrava 2000, s. 59.
43) GRIM, Tomáš: Hauerova mapa bývalého opavského knížectví z roku 1918. Hradec nad Moravicí 1998. Popis dle reprodukce mapy tamtéž.
44) Viz: http://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00082/71/000827137.htm. Přesné datum a místo narození a smrti není uvedeno.
45) Blíže viz: GRIM, T.: Stanovení (jako pozn. 1), s. 8.
46) Data a místa narození a smrti dle sdělení příbuzných jmenovaného. Autor jim za to děkuje.
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/67411/virtual/www/domains/staremapyceska.cz/wp-includes/class-wp-comment-query.php on line 399