Reliéf na mapě Krkonoš (1 : 100 000) od K. Kořistky
Za velehory jsou označována pohoří nad vrstevnicí 1 500 (též 2 500) m nad mořem, se znaky glaciální a periglaciální modelace. Vyznačují se vysokou reliéfovou energií a výškovou podnební zonalitou (vystupují nad horní hranicí lesa)1).
Podle této definice sem můžeme zcela jistě zařadit Alpy, pohoří Apeninského a Balkánského poloostrova, Karpaty, Kavkaz, pohoří Pyrenejského a Skandinávského poloostrova, Ural a Vysoké Tatry. Nelze pominout hory ostrova Islandu, Korsiky, Kréty, Sardinie a Sicílie. Co se České republiky týče, můžeme sem přiřadit i pohoří Krkonoše.
Stejně jako velehory zaujmou v krajině, tak zaujmou i v mapě. Je vícero způsobů vyjádření výškopisu na mapě, ale zákres velehor je nepominutelný vždy. Velehory svými prudkými svahy, skalisky a často i ledovci nutí kartografy hledat způsob co nejnázornějšího a přitom co nejpřesnějšího vyjádření všech těchto skutečností. Kopečkovou metodou počínaje a použitím šrafování, vrstevnic, hypsometrických vrstev, kresby skal a ledovců, ať již jednotlivě, či jejich kombinacemi konče. Samozřejmostí je zákres výškových kót a doplnění údajů nadmořských výšek. Zdánlivé plasticity je v rovině papíru dosahováno především stínováním. Ve vysoké míře je užíváno v případě tvorby pohledových map. Nově se objevují mapy, kdy je dojmu reliéfní (plastické) mapy dosahováno využitím lentikulární fólie (provedení zdánlivě 3 D).
Nejnázornější jsou ale skutečně trojrozměrné reliéfní, též jinak plastické mapy.
Souhrn všech informací k zobrazenému území završuje zeměpisné názvosloví a příslušné popisy.
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru (ÚAZK)2) uchovává značné množství map evropského prostoru. Dne 6. 12. 2013 byly některé z nich představeny na jednodenní výstavě s názvem Evropské velehory na mapách v budově zeměměřických a katastrálních úřadů v Praze.
V souladu s tématem výstavy byly vybrány jen mapy výškopisné a to mapy staré i současné, výsledek práce soukromých osob i státní kartografie, příruční i atlasové, středního i malého měřítka, mapy topografické i obecně zeměpisné, mapy jedno i vícebarevné. Mapy dvojrozměrné (na papíře) a mapy trojrozměrné reliéfní (plastické).
Všechny tyto mapy se mezi sebou liší. Cílem výstavy byla snaha předvést nejenom horské celky jako takové, ale také co nejvíce způsobů jejich grafického vyjádření.
Území současné České republiky (Čechy, Morava, Slezsko) bylo od roku 1526 3) součástí Rakouska, Rakousko – Uherska, Československa. Proto jsou v ÚAZK hojně zastoupeny i mapy Alp a Vysokých Tater, mapy dalších evropských velehor již méně. Stejně hojné Krkonoše již byly dostatečně široce představeny v roce 2012 na výstavách Turistické mapy z Čech, Moravy a Slezska a Pohledové mapy 4) . Z tohoto důvodu byly tentokráte předloženy v menším počtu.
Obecně byla ale tak či onak představena všechna evropská pohoří. Nejprve v úplnosti a přehledně na mapách Evropy, především příručních, ale také atlasových. Zde je zvlášť vhodné připomenout vynikající Vojenský zeměpisný atlas z roku 1975 a jeho mapu Evropy v měřítku 1 : 12 000 000 5) . Reliéf je podán velmi zdařile s využitím jemného stínování.
Byly nabídnuty i staré mapy a mezi nimi jako příklad dobová kopie nejstarší známé mapy Čech Mikuláše Klaudyána (? – 1521/1522 Lipsko)6) datované rokem 15187) z dílny Sebastiana Münstera (20. 1. 1488 /1489 ? Ingelheim – 23./26. ? 5. 1552 Basilej)8). Poprvé se objevila v roce 1545 9). O něco mladší byla mapa Slezska, vyšla poprvé v roce 156110) a jejím autorem byl Martin Helwig (5. 11. 1516 Nisa – 26. 1. 1574 Vratislav)11). Obě mapy znázorňují reliéf nejvyšších českých hor Krkonoš pomocí kopečkové metody. Nepřesně, avšak názorně.
Pokročilým způsobem, na vědeckých základech, šrafami, výškovými kótami, kresbou skal, vrstevnicemi, případně hypsometrickými vrstvami znázornil reliéf na svých mapách Vysokých Tater a Krkonoš z let 1863 a 187712) významný český kartograf Karel Kořistka (7. 2. 1825 Březová u Svitav – 19. 1. 1906 Praha)13), obr. 1. Obě mapy jsou vydařeným výsledkem jak jeho vlastní práce, tak i po stránce tisku. Byly rozmnoženy litograficky, tedy kamenotiskem.
Podobně lze hodnotit i velmi podrobnou dvojdílnou mapu Vysokých Tater, kterou vydal Vojenský zeměpisný ústav v Praze snad ve 20. letech 20. století (obr. 2). Není datovaná, má měřítko 1 : 25 000 a vznikla jako výsledek měření v letech 1896 a 189714).
Mimo uvedené mapy bylo vystaveno povícero turistických map různé úrovně, především částí Alp, většinou středního měřítka, dostatečně podrobných, kvalitně zpracovaných, vykreslených a názorných, nepochybně plně vyhovujících svému účelu k plné spokojenosti uživatelů.
V tomto ohledu byly pravým opakem mapy vydané v bývalém Sovětském svazu v 50. letech 20. století. Mapa pohoří Ural z roku 1958 byla sice označena jako turistická, měla ale jen malé měřítko 1 : 1 750 000.
Ve středoevropských a českých poměrech by takováto mapa jako turistická nebyla asi označena nikdy. Výškové poměry a reliéf byly vlastně jen hrubě naznačeny výškovými kótami a stínováním. V tomto ohledu mnohé atlasové mapy ještě menšího měřítka podávají více informací.
Jediné, co bylo možno na ní ocenit, byla skutečnost, že mapa představuje toto poledníkové hraniční pohoří mezi Evropou a Asií skoro v úplnosti. Chybí severní část Polární Ural15).
Ve snaze takřka vše utajit, byla jen jako pohledová mapa, bez uvedení měřítka, zpracována mapa pohoří Kavkaz. Její kresba je hrubá, ale názorná, jako turistická mapa byla sotva použitelná16). Ale snad právě proto získala mezi návštěvníky nemalou pozornost.
Záznam pohoří Apeninského, Balkánského, Pyrenejského poloostrova a Skandinávie a ostrovů Středozemního moře bylo možno shlédnout na výborných mapách souboru obecně zeměpisných map Poznáváme svět. Tyto všechny již byly jednou představeny na samostatné výstavě 50 let souboru map Poznáváme svět v roce 2010 17) a o něm bylo již dříve dostatečně podrobně pojednáno 18) i na stránkách časopisu Geodetický a kartografický obzor. Případné zájemce o další informace proto odkazujeme na tento příspěvek.
Ukázka části trojrozměrné reliéfní mapy Andalusie (1 : 500 000)
Nejnázornější mapy jsou mapy trojrozměrné reliéfní (plastické). Takové byly vystaveny dvě – Andalusie a Vysoké Tatry. Mapa Andalusie (obr. 3) má měřítko 1 : 500 00019). Bylo na ní možno shlédnout jihošpanělské pohoří Sierra Nevada a připomenout si nejjižnější evropský vysokohorský ledovec na hoře Mulhacén v nadmořské výšce 3 479 m20). Výškové poměry byly vyjádřeny hypsometrickými vrstvami a výškovými kótami.
Trojrozměrné reliéfní mapy jsou velmi názorné, je to vlastně zmenšený model terénu. Názornosti je ale dosaženo na úkor zachování vzájemných poměrů zobrazeného prostoru, mapy musí být ve svislém směru převýšeny.
Takřka stejně působí mapy vydávané společností Kartografie HP, s. r. o., Jičín, třebaže jsou jen dvojrozměrné. A to tehdy, jsou-li opatřeny lentikulární fólií. Pak se jeví jako trojrozměrné, jsou zdánlivě 3D.
Obdobně působí mapy téhož původce kreslené jako pohledové. I bez využití dalších prostředků jsou mimořádně názorné a nelze je hodnotit jinak, než opět jen jako velmi zdařilé 21).
Reliéf na mapě Krkonoš (1 : 100 000) od K. Kořistky
Byly vystaveny jak mapy Krkonoš, tak i Vysokých Tater, ty druhé v pohledech od jihu i od severu. Tímto druhem map ukončíme všeobecný výčet.
Výřez z mapy Himalájí (1 : 50 000)
Ačkoli zájmovým prostorem výstavy byla Evropa, byla využita mimořádná příležitost představit skvělou ukázku mapy velehor až z„konce světa“, a to doslova, totiž i s nejvyšší horou planety Země Mount Everest (8 848 m). Mapa vznikla na podkladě měření a fotogrammetrického vyhodnocení. Výškové poměry a reliéf byly vyjádřeny výškovými kótami, vrstevnicemi, kresbou morén, sutí, skal a ledovců a stínováním (obr. 4). Mistrnou kombinací těchto grafických prostředků bylo dosaženo dojmu takřka trojrozměrné reliéfní (plastické) mapy. Měřítko mapy bylo 1 : 50 000 a byla vydána ve Vídni, pravděpodobně v 60. letech 20. století. Mapu laskavě zapůjčil Ing. Jiří Černohorský, tehdejší ředitel Zeměměřického úřadu, který v oblasti osobně měřicky působil.
Návštěvníci výstavy a část vystavených map
Map a atlasů bylo vystaveno celkem 61, nedostatečnost prostoru neumožnila více. I s tímto omezením lze věřit, že popsaná výstava přinesla návštěvníkům poznání, poučení a potěšení (obr. 5). A to je vždy základní snahou všech pracovníků ÚAZK.
Poznámky a zdroje
1) Viz heslo velehory in: Malá československá encyklopedie. VI., Academia, Praha 1987, s. 486.
2) Ústřední archiv zeměměřictví a katastru (ÚAZK) je pracovištěm Zeměměřického úřadu v Praze. O archivu viz blíže: GRIM, Tomáš, KOSTKOVÁ, Pavla, KRONUS, Miroslav, ŘÍMALOVÁ, Jitka: Ústřední archiv zeměměřictví a katastru. Praha 2010, s. 3-7. Též viz: http://archivnimapy.cuzk.cz.
3) Dne 23. 10. 1526 byl zvolen českým králem Ferdinand I. Habsburský. Viz ČAPKA, František: Dějiny zemí Koruny české v datech. Libri, Praha 1999, s. 264.
4) Proběhly dne 22. 6. 2012 a 30. 11. 2012. Poznámka autora.
5) Atlas je uložen ve sbírkách ÚAZK. Má inventární číslo C 162.
6) Rok smrti 1521 i 1522 (v Lipsku) uvádí KUCHAŘ, Karel: Mapy českých zemí do poloviny 18. století. In: Vývoj mapového zobrazení Československé republiky I., ÚSGK, Praha 1959, s. 9 a 57, rok 1522 SEMOTANOVÁ, Eva: Atlas zemí Koruny české. Skřivan, Praha 2002, s. 173.
7) Viz reprodukce ze sbírek ÚAZK. Například inventární číslo V/13, V/21, V/23, V/24, V/53/1, V/80, V/133, V/147, V/148.
8) Data narození a smrti viz heslo Münster Sebastian in: Malá československá encyklopedie. IV. Academia, Praha 1986, s. 369. Místa narození a smrti SEMOTANOVÁ, E.: Atlas (jako pozn. 6), s. 175
9) KUCHAŘ, K.: Mapy (jako pozn. 6), s. 12. Mapa je v ÚAZK uložena v originále a má inventární číslo I-1-58. Vzhledem k nutnosti ji šetřit byla vystavena pouze její kopie. Poznámka autora.
10) TÝŽ: Mapy (jako pozn. 6), s. 45.
11) TÝŽ: Mapy (jako pozn. 6), s. 45. Mapa je v ÚAZK uložena jako zmenšená reprodukce jiného vydání a má inventární číslo V/21, V/53, V/56, V/66, V/67, V/140, V/148. Dále jako reprodukce v původní velikosti. Ta má inventární číslo V/55 a tato byla také vystavena.
12) Obě mapy jsou v ÚAZK uloženy jako kopie nebo reprodukce. Mají inventární číslo V/31, V/34, V/35, V/36, V/226, V/231 a V/31, V/37, V/38, V/39, V/40, V/231. O jejich zpřístupnění veřejnosti se skvělým způsobem zasloužili pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Poznámka autora.
13) KUDRNOVSKÁ, Olga: První české výškopisné mapy Karla Kořistky. VZÚ, Praha 1974, s. 7 a 8. 14) V ÚAZK je uložena jako reprodukce. Má inventární číslo V/237. Tato mapa vznikla na podkladě starší mapy s názvem Detail-Karte des Tátra-Gebietes in 2 Blättern. Reproduction der Neuaufnahme v[on] Jahre 1896/97. 1 : 25.000. Herausgegeben vom k. und k. militär-geographischen Institut zu Wien. Dle sdělení pana PhDr. Ondřeje Bastla. Autor mu za to děkuje.
15) Mapa je uložena ve sbírkách ÚAZK. Inventární číslo nebylo ještě přiděleno.
16) Mapa je uložena ve sbírkách ÚAZK. Má inventární číslo II/2/3639.
17) Výstava se uskutečnila dne 5. 11. 2010. Poznámka autora.
18) GRIM, Tomáš: 50 let souboru map Poznáváme svět. In: Geodetický a kartografický obzor, 57/99, 2011, číslo 3, s. 61-63, a 3. s. obálky.
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/67411/virtual/www/domains/staremapyceska.cz/wp-includes/class-wp-comment-query.php on line 399